11 C 236/2021-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy (dále v tvrzení žalobkyně jen„ smlouva“). Smluvní strany se dohodly na kupní ceně za výše uvedený pozemek v celkové výši 1 779 000 Kč, kdy k její úhradě mělo dojít postupně, a to první část ve výši 100 000 Kč, která byla žalovanou uhrazena žalobkyni při podpisu smlouvy, druhá část 1 679 000 Kč prostřednictvím advokátní úschovy na základě smlouvy o advokátní úschově ze dne [datum]: částka 100 000 Kč nejpozději do [datum], částka 100 000 Kč nejpozději do [datum], částka 1 479 000 Kč nejpozději do [datum]. Mezi stranami bylo dále dohodnuto, že po úplném složení druhé části kupní ceny do advokátní úschovy vyzve písemně žalovaná žalobkyni nejpozději do [datum] k uzavření kupní smlouvy a žalobkyně následně s žalovanou kupní smlouvu uzavře do 5 pracovních dnů od doručení výzvy. K úhradě celé kupní ceny však ze strany žalované nedošlo. Smluvní strany si pro případ nesložení druhé části kupní ceny sjednali smluvní pokutu ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně na smluvní pokutu započetla složenou část kupní ceny ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dne [datum] a zbývající část smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 10 dnů ode dne oznámení odstoupení od smlouvy. V návaznosti na uzavření smlouvy byla mezi stranami uzavřena též smlouva o úschově, ve které byly sjednány stejné podmínky k úhradě kupní ceny, následně dne [datum] byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o advokátní úschově, ve kterém došlo ke změně čísla účtu pro složení částky 1 479 000 Kč, která měla být uhrazena do [datum]. Následně na žádost žalované byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o advokátní úschově, ve kterém došlo ke změně splatnosti kupní ceny do [datum]. Žalovaná žalovanou částku představující část smluvní pokuty neuhradila ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tvrzením, že uzavřením dodatku č. 2 ke smlouvě o advokátní úschově došlo k novaci, neboť dosavadní závazek zaplatit kupní cenu nejpozději do [datum] se zrušil a byl nahrazen závazkem novým ve smyslu § 1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu, že byl původní závazek zajištěn smluvní pokutou, přičemž tento původní závazek byl zrušen, sleduje zajištění osud zajištěného závazku, nový závazek pak žádnou smluvní pokutou zajištěn nebyl a lze tedy dovozovat jednoznačnou vůli smluvních stran nesankcionovat pozdější úhradu kupní ceny smluvní pokutou. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně již předmětný pozemek převedla, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy kupní cena byla sjednána ve výši 4 151 000 Kč. Žalobkyně tedy prodala pozemek o částku cca 2 500 000 Kč vyšší, než za kterou je měla původně nabýt žalovaná. Žalovaná smluvní povinnost vyplývající z předmětné smlouvy, která by zakládala právo žalobkyně na smluvní pokutu, neporušila, a žalobkyně proto žádný nárok na smluvní pokutu nevznikl. Žalobkyně navíc získala za pozemek protiplnění, které převyšovalo plnění jež měla obdržet od žalované, tudíž ani v tomto směru žalobkyně žádná škoda nevznikla a nevznikl jí ani nárok na smluvní pokutu. Požadavek na úhradu smluvní pokuty pak žalovaná považuje za požadavek v rozporu s dobrými mravy,i když je to právě žalobkyně, kdo vzhledem k výše uvedenému z nerealizace předmětné koupě profituje. Žalovaná dále upozornila, že část kupní ceny ve výši 50 000 Kč, která byla složena do advokátní úschovy, byla advokátkou žalobkyně zpronevěřena. 3. Mezi stranami nebylo sporu o uzavření a obsahu smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, smlouvy o advokátní úschově, včetně dodatku č. 1 a č. 2 a dále i odstoupení od smlouvy a jednostranného zápočtu. 4. Mezi stranami byl spor pouze o výklad práva. 5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. 6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a rozsudku Městského soudu Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že byla pravomocně zamítnuta žaloba o zaplacení 100 000 Kč, kterou podala žalovaná, aby ji byla vrácena část zaplacené kupní ceny, kterou si žalobkyně jednostranně započetla na částku 300 000 Kč. 7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud vydal žalované úschovu finanční částku ve výši 50 000 Kč. 8. Další navržené důkazy soud neprováděl pro nespornost tvrzení, které měly prokazovat. 9. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že účastnice podepsaly dne [datum] smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy, podle které se žalobkyně zavázala zaplatit žalované sjednanou kupní cenu ve výši 1 679 000 Kč tak, že 100 000 Kč zaplatila již při podpisu této smlouvy, částku 100 000 Kč zaplatí do [datum], částku 100 000 Kč do [datum] a částku 1 479 000 Kč do [datum], přičemž tyto částky složí do advokátní úschovy na základě smlouvy o advokátní úschově. Zároveň si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 300 000 Kč pro případ, že žalobkyně v dohodnutých termínech nezaplatí celou kupní cenu nebo ve lhůtě do [datum] nevyzve žalovanou k uzavření kupní smlouvy a dále, že v takovém případě má žalovaná právo od smlouvy odstoupit a proti smluvní pokutě započíst část složené kupní ceny ve výši 100 000 Kč. Dále účastnice podepsaly dne [datum] smlouvu o advokátní úschově, ve které si sjednaly stejně jako ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy způsob a termíny úhrady kupní ceny složením do advokátní úschovy. Termín úhrady zbývající částky kupní ceny ve výši 1 479 000 Kč byl smluvními stranami prodloužen dodatkem č. 2 ke smlouvě o advokátní úschově do [datum]. Žalovaná v prodloužené lhůtě zbývající část kupní ceny nezaplatila, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty, přičemž započetla na nárok na smluvní pokutu ve výši 300 000 Kč co do částky 100 000 Kč na nárok žalované na vrácení složené části kupní ceny ve výši 100 000 Kč. 10. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 11. Podle § 1907 o.z. je stranám na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. 12. Podle § 1902 o.z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se zato, že nebyl zrušen. 13. Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 14. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. U změny v obsahu závazku dohodou stran (kumulativní novace) jde - na rozdíl od tzv. privativní novace podle § 570 občan. zák., při níž dosavadní závazek zaniká a je nahrazen novým - o změnu obsahu závazku za trvání existujícího právního vztahu, spočívající v zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností a v jejich nahrazení nově sjednanými, případně ve vzniku dalších práv a povinností vedle již existujících. Dosavadní závazkový vztah tedy nezaniká; právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, která způsobila jeho vznik, tak i dohoda stran o změně jeho obsahu. Změna obsahu závazku se zpravidla týká místa či způsobu plnění, splatnosti apod. Nové ujednání smluvních stran o termínu splatnosti znamená sice zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoli však zánik jeho povinnosti plnit; mění se jen jednotlivá práva a povinnosti v existujícím právním vztahu. Je totiž třeba rozlišovat závazek ke konkrétnímu plnění (t. j. jednotlivé povinnosti) a celý závazkový právní vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.7.2009, č.j. 23 Cdo 4035/2007). Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět (§ 556 odst. 1 o.z.). Při zjišťování tohoto úmyslu je pak třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o.z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.7.2009, č.j. 21 Cdo 5281/2016 ze dne 25.4.201