11 C 261/2021-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 29. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému hotově v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 16 960 Kč, představující půjčku ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a na svůj dluh ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 6 960 Kč, označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek, v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce). Dne 18. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku). 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 9. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), právní předchůdkyně žalobkyně naopak jednala při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.), uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.). 15. Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 16. Uvedená pravidla soud použil při posouzení důvodnosti požadovaného souhrnného poplatku. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován, jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak jde o úrok, byť tak není explicitně označen. Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání (viz dále). 17. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ze dne 8. 11. 2006, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). 18. V projednávaném případě činil v době uzavření smlouvy úrok 6 960 Kč. Splatnost závazku k vrácení půjčky a zaplacení takto sjednaného úroku činila 53 týdnů. Lze tedy shrnout, že roční úroková sazba dosahovala výše 69,60 %. V roce 2007 však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok mezi 13,5 a 14,5 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB. S ohledem na uvedené je zřejmé, že výše sjednaného úroku přesáhla v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank téměř pětinásobně. 19. Soud tak má za to, že sjednaný úrok byl v projednávaném případě zjevně nadsazen oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku je třeba vyhodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. 20. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (10 000 Kč) a ohledně požadavku na souhrnný poplatek (6 960 Kč) žalobu zamítl. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že žalobkyně požadovala přiznat tento úrok z prodlení jednak kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále jdoucí od 19. 12. 2020 do zaplacení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení i z částky 6 960 Kč, která byla soudem zamítnuta. Z tohoto důvodu soud zamítnul i odpovídající část kapitalizovaného úroku z prodlení (v částce 7 448,44 Kč) a dále úrok z prodlení z částky 6 960 Kč jdoucí od 19. 12. 2020 do zaplacení. 21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace kdy byl úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného ve věci téměř srovnatelný (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku). Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.