11 C 53/2022-34 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 109 444,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne 27. 2. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Podpisem rámcové smlouvy žalovaná rovněž požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že tento jí byl po vyhodnocení její úvěruschopnosti schválen pod č. [anonymizováno] a vyplacen na běžný účet v plné výši dne 29. 2. 2020. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 184 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 12,9 % ročně, a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem 24. 3. 2020 s tím, že předpokládané datum splacení tohoto úvěru bylo stanoveno na 24. 6. 2025. Počínaje splátkou ke dni 24. 1. 2021 žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Dále účastníci uzavřeli dne 29. 2. 2020 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč s tím, že tento jí byl po vyhodnocení její úvěruschopnosti téhož dne schválen a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Ke dni 30. 3. 2021 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění obou úvěrů z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou v souladu s podmínkami pro používání úvěru a pro používání kontokorentu. Zesplatnění úvěrů bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když se žalobkyně ani žalovaná k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřily, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná dne 27. 2. 2020 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně žalované zřídila běžný účet č. [bankovní účet] a na základě které byl žalované poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 100 000 Kč, a to převodem na shora uvedený účet. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 64 měsíčních splátkách ve výši 2 184 Kč včetně úroku s úrokovou sazbou 12,9 % ročně vždy k 24. dni v měsíci, počínaje 24. dnem v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru (prokázáno rámcovou smlouvou [číslo] formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, mimořádným výpisem z účtu žalované, obchodními podmínkami a podmínkami pro používání úvěru). Podle podmínek pro používání úvěru je žalovaná povinna splatit celý úvěr bezodkladně v případě, že se dostane do prodlení se splácením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru (prokázáno podmínkami pro používání úvěru). Žalovaná předepsané splátky nesplácela řádně a včas. Žalovaná celkem v období od 24. 3. 2020 do 24. 1. 2021 uhradila částku 6 599,97 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem a přehledem plateb úvěru). Ke dni 30. 3. 2021 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou (prokázáno dopisem – výzva k zaplacení dluhu spolu s dokladem o odeslání a podacím archem). Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila dne 30. 4. 2021 částku 2 400 Kč a dne 20. 5. 2021 částku 2 700 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem a přehledem plateb úvěru). Dále byl mezi účastníky dne 29. 2. 2020 uzavřen dodatek [číslo] na základě kterého byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to umožněním jeho čerpání na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a podmínky pro používání kontokorentu (prokázáno rámcovou smlouvou [číslo] dodatkem [číslo] formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, mimořádným výpisem z účtu žalované, obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu). Podle podmínek pro používání kontokorentu je žalovaná povinna splatit celý kontokorentní úvěr bezodkladně v případě, že se dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni, a to i z jiné smlouvy (prokázáno podmínkami pro používání kontokorentu). Žalovaná celkem čerpala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu). Ke dni 30. 3 2021 došlo ze strany žalobkyně rovněž k zesplatnění kontokorentního úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 3. 2021, který je zároveň předžalobní výzvou, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky nejpozději do 8. 4. 2021. Ke dni zesplatnění činil dluh na nesplaceném úvěru č. [anonymizováno] částku 104 809,63 Kč a dluh na kontokorentu částku 15 683,14 Kč a dluh na běžném účtu částku 300 Kč (prokázáno dopisem – výzva k zaplacení dluhu spolu s dokladem o odeslání a podacím archem). Žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše uznala dne 30. 4. 2021 (prokázáno uznáním dluhu). Žalobkyně před poskytnutím obou výše uvedených úvěrů žalované posuzovala její úvěruschopnost na základě informací od žalované, lustracemi v interních a externích databázích a na základě potvrzení o výši příjmu ze dne 28. 2. 2020, dle kterého průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 22 643 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastní nemovitosti a na své předchozí závazky splácí částku ve výši 9 232 Kč měsíčně (prokázáno listinou nazvanou aplikační data, úvěrovou zprávou a potvrzením o výši příjmu). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. 6. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právních vztazích vystupovala žalovaná jako spotřebitelka, řídí se smlouvy i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 12. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit př