22 C 284/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným byla 29. 7. 2020 uzavřena„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“. Před jejím uzavřením posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných, přiměřených informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, spotřebitel je povinen tyto na žádost věřitele vysvětlit, doplnit. Žalobkyně, právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil zákonnou povinnost dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, především vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní, jiné poměry tyto informace byly ověřovány doklady vyžádanými od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka („ Dokumenty k ověření“,„ Dokumenty na ověření finanční situace“), zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Toto potvrzuje i předmětná smlouva, kdy v čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 smlouvy žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé, přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou půjčku, zápůjčku, je plně svéprávný pro uzavření smlouvy, je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do jeho obchodního informačního systému obsahujícího skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, který schopnost splácet danou částku vyhodnotil. Po odborném posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v kartě zákazníka. Žalobkyně nadto zdůrazňuje, že žalovaný se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu, § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda žadatel o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod, zda jedná poctivě. Žalobkyně odkazuje § 6 odst. 1 a § 7 o. z., kdy„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“,„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura, z nichž plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, naopak, presumuje se poctivost jednání spolukontrahenta. Pokud by i soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozorňuje, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1. 12. 2016), neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy (§ 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Dle smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 9 744 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách á 3 812 Kč počínaje 18. 9. 2020, poslední splátka 18. 8. 2021. Rozpis splátek byl uveden i ve splátkovém kalendáři, který žalovaný obdržel ihned po uzavření smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil závazky smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným (prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně upozorňován, využil právní předchůdce žalobce svého práva a k 22. 4. 2021 dluh zesplatnil, vyzval žalovaného k okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhrady za služby, dle čl. 1 smlouvy jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Protože žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobkyně řádně a včas neuhradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu, od 23. 5. 2021, se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem 23,43 % ročně, čl. 1 smlouvy (k rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla smluvními stranami sjednána). Pohledávka z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba], postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, účinnost 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z 7. 1. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil 3 812 Kč, z toho jistina 1 927 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 385 Kč, poplatek za administrativní činnost 500 Kč Poslední platba na pohledávku byla žalovanou uhrazena 1. 7. 2021. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 40 913 Kč, a sestává z dlužné jistiny 28 073 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 6 961 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3 500 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 40 913,79 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení celkové dlužné částky 38 534 Kč sestávající z dlužné jistiny 28 073 Kč, dlužných úhrad za služby 10 461 Kč, kapitalizovaných úroků 4 202,29 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 479,68 Kč, úroků 23,43 % ročně z dlužné jistiny 28 073 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 28 073 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok 4 202,29 Kč je úrok 23,43 % ročně z dlužné jistiny 28 073 Kč od 23. 5. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení 1 479,68 Kč je zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny 28 073 Kč od 23. 5. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobkyně požaduje rovněž náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. 3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvy