24 C 17/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované při podpisu v hotovosti úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni jistinu a souhrnný poplatek ve výši [částka] v týdenních splátkách po [částka], se splatností první splátky do sedmi dnů od poskytnutí úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy částka [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s souhrnným poplatkem ve výši [částka], který se dle tvrzení žalobkyně skládal z poplatku za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále z nákladů na jízdy s tím spojené, dále z nákladů na administrativní pracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných k podpisu smlouvy. Žalobce žalované předmětné peněžní prostředky poskytl (prokázáno smlouvou), žalovaná se zavázala úvěr splácet týdenními splátkami ve výši [částka] se splatností první splátky do sedmi dnů od podpisu smlouvy, avšak žalovaná přes výzvu prostředky nevrátila (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena. 6. V daném případě pak žalobce vycházel z čistých měsíčních příjmů žalované ve výši [částka] (prokázáno smlouvou o úvěru) a z výdajů, které tvoří částku [částka] (výdaje na domácnost) a splátky dalších úvěrů ve výši [částka] a [anonymizována dvě slova] Kč/měsíčn a náklady na bydlení ve výši [částka]. Listinami, které žalobkyně předlo žila spolu s žalobou soudu k důkazu, pak nejsou měsíční náklady nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovanou jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, nájemní smlouva atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvaru v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem. 7. Soud proto žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši poskytnutého plnění (jistina), které soud ponížil o částku [částka], kterou žalovaná žalobkyni zaplatila před podáním žaloby. 8. Soud následně přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] (den následující po splatnosti úvěru) do za placení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 9. Povinnost k plnění uložil soud žalované v obecné pariční lhůtě dle ustan § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, neboť žalované, jež byla v řízení úspěšná ve větší míře než žalobkyně, by náležel nárok a náhradu nákladů řízení, ale vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení v této věci nevznikly, rozhodnul soud tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (viz výrok III.).