24 C 274/2022-14 — Okresní soud Praha-východ

1. Předmětem řízení je zaplacení žalované částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 460,50 Kč do [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – na webových stránkách [webová adresa]. Žalovaný v rámci registrace a zřizování uživatelského účtu uvedl své identifikační údaje, včetně své emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně byl žalovanému prostřednictvím webového rozhraní zaslán právní předchůdkyní žalobkyně návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 5 000 Kč se splatností dne [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru č. [anonymizováno]). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 5 000 Kč žalovanému bezhotovostně bankovním převodem dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem rodného čísla žalovaného (prokázáno potvrzením o platbě). Žalovaný dlužnou částku v den sjednané splatnosti dne [datum] neuhradil. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovanou od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní jako postupníkem a právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 10. Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 11. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný nic nedoložil, žalobkyni nebyla známa výše jeho příjmů, závazků, životních nákladů. Žalobkyně se omezila toliko na konstatování, že úvěryschopnost žalovaného prověřila z veřejně dostupných registrů ISIR, CEE, CRKI, EUCB, nic dalšího nezkoumala. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy č. [anonymizováno]. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, tedy 5 000 Kč a úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. z dlužné jistiny ve výši [anonymizováno] p.a. ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy od [datum] do zaplacení (výrok I.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). 12. Ve zbývajícím rozsahu, co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 460 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne následujícím po zesplatnění, tedy od [datum] do zaplacení, byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu/neúspěchu žalobkyně byl téměř stejný, proto soud nárok na náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal.