3 C 409/2019-281 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala zaplacení částky 53 401 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná je fyzickou osobou. Žalobkyně uzavřela s žalovanou 1. 4. 2017 Smlouvu o spolupráci č. , Anonymizováno, , přílohou je Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě (Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. , Anonymizováno, z 22. 6. 2017), nedílná součást. Dle smluvních ujednání žalovaná měla po dobu trvání zápisu žalované do registru pojišťovacích zprostředkovatelů vedeného ČNB a nezbytného pro výkon zprostředkovatelské činnosti předávat kontakty na zájemce o pojištění pojišťovacím zprostředkovatelům (čl. I odst. 2 a 3 smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, tři měsíce (čl. VI odst. 1). Žalované vznikl dle smlouvy nárok na výplatu odměny za předávání kontaktů na zájemce o pojištění (čl. I odst. 3) za splnění sjednaných podmínek (čl. II). Součástí odměny byla, v případě uzavření pojistné smlouvy na základě předaného kontaktu žalovanou, provize (čl. V odst. 2). Smlouva o obchodním zastoupení byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. XIII odst. 1), kdy bylo sjednáno, že žalovaná bude jako výhradní pojišťovací agent oprávněna vykonávat podnikatelskou činnost (čl. I odst. 2), souhlasí se začleněním do obchodní služby, obsah právního vztahu bude podrobně regulován (čl. I odst. 3). Dále bylo sjednáno, že předmětem smlouvy o obchodním zastoupení je závazek žalované výhradně pro žalobkyni zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv s třetími osobami, smluv o finančních službách uzavíraných mezi partnery a třetími osobami a tomu odpovídající závazek žalobkyně zaplatit za tuto činnost odměnu (provizi), není-li hrazena partnery přímo žalované (čl. II odst. 2). Odměňování bylo specifikováno ve VPN - Pracovní směrnici „Odměňování distribučního kanálu VPA retail“ č. PS 269, verze 2, kdy dle čl. 7.1.2.1 "PS vedené v systému KDP" a čl. 7.1.2.2 "PS vedené v systému TIA" v určitých případech při zániku pojistných smluv je dáno právo na vrácení provize v úplné či částečné výši. Žalobkyně dále uzavřela s žalovanou Dodatek ke smlouvě spolupráci - režim zaručených odměn č., Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2016, upravoval odměňování. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o obchodním zastoupení a pomoci při správě, 28. 12. 2017, pro porušení povinnosti spočívající v neplnění minimálního produkčního limitu. Smlouva zanikla k doručení odstoupení, 16. 1. 2018. Žalovaná byla upozorněna, že při ukončení smlouvy je povinna vyrovnat své závazky vůči žalobkyni. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení provize 100 %, čl. 7.1.1.1 KDP a z čl. 7.1.1.2 TIA pracovní směrnice, upravující rozhodný den zániku práva na odměnu při ukončení pojistných smluv. K vrácení provize byla žalovaná vyzvána 28. 3. 2018, výzva k zaplacení, 52 117 Kč. Žalované byla poskytnuta lhůta k plnění do 20. 4. 2018, byla upozorněna, že nebude-li závazek splněn, vznikne žalobkyni oprávnění pohledávku vymáhat v soudním řízení, postoupit k řešení externí společnosti, dojde k navýšení závazku o náklady soudního řízení a úroky z prodlení. Soupis uzavřených pojistných smluv, na základě kterých vzniklo právo na vrácení provize, je uveden v excelovém souboru „Seznam pojistných smluv a storno provizí“, obsahuje číslo pojistky uzavřené v provizním období, výši storno provizí k jednotlivým pojistkám, na jejichž vrácení vzniklo právo. Žalovaná neplnila ani na základě uvedené výzvy, žalobkyně tak zaslala 2. 8. 2019 předžalobní upomínku - výzvu k úhradě závazku 68 245,99 Kč, součet dlužné jistiny 53 401 Kč, úroků z prodlení 5 028,99 Kč, poplatku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 1 200 Kč, odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. 8 616 Kč, splatnost 12. 8. 2019. Žalovaná byla upozorněna, že úroky z prodlení se nadále počítají za každý den prodlení s úhradou dlužné jistiny až do úplného splacení dlužné jistiny, v případě neuhrazení dlužné částky bude přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou. Žalovaná neplnila, žalobkyně tak požaduje z dlužné jistiny 53 401 Kč úroky z prodlení v zákonné výši od 21. 4. 2018, tj. ode dne následujícího po lhůtě splatnosti dlužné částky uvedené ve výzvě k zaplacení z 28. 3. 2018. Žalobkyně požaduje rovněž náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok neuznává. Je třeba poukázat na evropský rozměr úpravy provize obchodního zástupce a oprávněnosti jejího vrácení, směrnici 86/653/EHS o obchodních zástupcích implementovanou do českého právního rámce. Implementaci nutno posuzovat v souvislosti s evropskou úpravou a judikaturou Soudního dvora Evropské unie, rozhodnutí z 17. 5. 2017, C-46/2018 Ergo poisťovňa vs. Alžběta Barlíková („rozhodnutí SDEU“). Dle čl. 11 odst. 1 této směrnice může nárok na provizi zaniknout, je-li zjištěno, že smlouva mezi třetí osobou a zmocnitelem nebude splněna z důvodů na straně zmocnitele. Tomu odpovídá i § 2507 o. z., o které se zřejmě žalobkyně opírá. Z rozhodnutí SDEU vyplývá, že pokud je dojednaný obchod uzavřen, a minimálně zčásti i plněn, právo na provizi může být maximálně poměrně kráceno, nikoliv zcela upřeno, jak činí žalobkyně. Dle názoru SDEU by nárok na vrácení provize v celé části odporoval čl. 11 odst. 3 uvedené směrnice. Konkrétně SDEU uvádí: „Nonetheless, it should be specified that the obligation to refund the commission must be strictly proportionate to the extent to which the contract has not been executed. An obligation to refund a part of the commission proportionately greater than the extent of that non-execution would constitute a derogation to the detriment of the agent, prohibited by Article 11(3) of Directive 86/653.“ (překlad opatrovníka: „Je potřebné upřesnit, že povinnost vrátit provizi musí být striktně přiměřená rozsahu nerealizované smlouvy. Povinnost vrátit poměrně vyšší část provize, než která odpovídá výši nerealizované smlouvy, by zakládala odchýlení od směrnice v neprospěch obchodního zástupce, což čl. 11 odst. 3 směrnice 86/653 zakazuje.“ (bod 49 Rozhodnutí SDEU). Zákonná úprava ČR blíže nespecifikuje otázku zániku nároku provize z obchodu plněného pouze částečně. Nezbývá tak než se obrátit se na principy, z nichž právní úprava vychází a soudní pojetí neřešené otázky. Smluvní ustanovení, na které žalobkyně poukazuje, jsou v rozporu s dobrými mravy. Pokud totiž žalovaná sjednala pro žalobkyni obchody, z nichž měla finanční prospěch (byť kratší dobu, než původně bylo očekáváno), je nemravné žádat vrácení 100 % provize za sjednané obchody, neboť po dobu platnosti sjednaných obchodů plynul žalobkyni z těchto obchodů zisk. Viz rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1049/2018, který ač se týká zrušené úpravy dle obch. zák., obstojí i při aktuální právní úpravě, neboť přisvědčuje uvedené evropské úpravě k poměrnému zkrácení provize pro obchod, plněného pouze částečně. Nejvyšší soud uvádí: „Nedojde-li tedy k úplnému splnění zprostředkované smlouvy a není-li její nesplnění důsledkem okolností přičitatelných zastoupenému, může podle § 662 odst. 1 obch. zák. právo na provizi (částečně) zaniknout, avšak pouze v rozsahu přiměřeném (úměrném) nesplnění smlouvy.“ Z české právní úpravy, z uvedené směrnice, vyplývá, že důvod zrušení obchodu nesmí ležet na straně zastoupeného, zde žalobkyni. Rozhodnutí SDEU toto upřesňuje - okolnosti ležící na straně zastoupeného je nutné vnímat v rovině právní i skutkové (bod 59 a násl. citovaného rozhodnutí SDEU). Žalobkyně musí unést důkazní břemeno k dokázání ukončení jednotlivých obchodů včetně skutkového zdůvodnění, což zcela pominul. Z přiložené excelové tabulky nelze rozeznat oprávněnost nároku ve výši nárokované žalobkyní, nelze rozpoznat, z čeho vycházela při výpočtu provize k jednotlivým obchodům. Jsou také nedostatečné předžalobní výzvy, když z žádné zaslané výzvy nelze přesně určit důvodnost nároku, v žádné není popsané, že nárok měl vzniknout z předčasné ukončených obchodů, žalovanou dojednaných. Tento důvod není opřen o žádné smluvní porušení, smluvní dokumentace dosahuje odhadem k 130 stranám textu, neměla tak žalovaná ze zaslaných výzev, jak poznat a uznat oprávněnost nároku. Předžalobní výzvy neodpovídají § 142a o. s. ř., nesplňují materiální podstatu daného ustanovení, povinnosti upozornit dlužníka na oprávněný dluh. Žalobce nemůže nárokovat náhradu nákladů řízení.3. K návrhu obou stran sporu bylo Okresnímu soudem Praha – východ rozhodnuto usnesením čj. 3 C 409/2019-257 dne 21. 7. 2021, že řízení se přerušuje, dle § 110 o. s. ř. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 11. 8. 2021. Podáním doručeným soudu dne 15. 7. 2022 byl soudu adresován návrh na pokračování v řízení žalobkyní.4. Skutková zjištění:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu o spolupráci č. , Anonymizováno, , dle níž žalovaná jako Tipař se zavázala dle Smlouvy o obchodním zastoupení tvořící Přílohu č. 1 smlouvy se stát pojišťovacím zprostředkovatelem činným výhradně pro žalobkyni, kdy povinnostmi žalované bylo získávání kontaktů na zájemce o pojištění, předání v dohodnutých termínech žalobkyni, případně podřízeným zprostředkovatelům, informovat o poji