34 C 12/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tvrzením, že žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 724 m2 a pozemku parc.č. st. 167, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, to vše se nachází v obci a [katastrální uzemí] a je zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ. Žalobkyně vlastní na předmětných nemovitých věcech spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ a žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti ¾. Žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl získala na základě usnesení o příklepu soudního exekutora. Vzhledem k tomu, že vypořádání podílového spoluvlastnictví jeho reálným rozdělením nepřichází v tomto případě v úvahu, žádala žalobkyně, aby bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že budou předmětné nemovité věci přikázány do jejího výlučného vlastnictví za současného poskytnutí odpovídající náhrady žalované, a to dle znaleckého posudku. 2. Žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, opatrovnice s navrhovaným vypořádáním podílového spoluvlastnictví nesouhlasila s tvrzení, že v zájmu žalované jakožto opatrovanky při zrušení a vypořádání předmětného podílového spoluvlastnictví je přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví za současného poskytnutí odpovídající náhrady žalobkyni, a to dle znaleckého posudku. Žalovaná dále upozornila, že předmětem vypořádání by měly být veškeré nemovité věci zapsané na předmětném listu vlastnictví, tedy navrhla, aby bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [číslo], o výměře 724m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 231m2, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům) a pozemku parc. č. st. 216, o výměře 25 m2, jehož součástí je stavba bez č.p. – garáž, to vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek], vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ (dále jen„ předmětné nemovitosti“). 3. Mezi stranami nebylo sporu o hodnotě nemovitosti, která činí 4 900 000 Kč. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum] bylo zjištěno, že účastnice řízení jsou podílovými vlastníky předmětných nemovitostí, když žalobkyně vlastní ideální ¼ předmětných nemovitostí a žalovaná vlastní ideální ¾ předmětných nemovitostí. 6. Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobkyně podíl na předmětných nemovitostech získala příklepem v dražbě. 7. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] ze dne [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaná předmětné nemovitosti získala jako dědictví po svém synovi [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelým [datum]. 8. Z výpisu z [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje na svém bankovním účtu s částkou 5 252 123,83 Kč. 9. Z potvrzení Městské části [obec a číslo], Odbor sociálních věcí bylo zjištěno, že žalovaná ke dni [datum] disponuje na bankovním účtu vedeném u [obec] spořitelny s částkou 5 477 251,94 Kč a hotovostí uloženou u Městské části [obec a číslo] v trezoru ve výši 900 Kč. 10. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná má syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. 11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. 12. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze -li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou donu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 13. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně získala na základě usnesení o příklepu soudního exekutora v exekučním řízení vedeném proti povinnému, který je synem žalované. Prokázala svou solventnost a tvrdila, že jejím záměrem je předmětnou nemovitost opravit a následně pronajmout nebo prodat. Žalovaná získala svůj podíl, jakožto dědictví po svém synovi, prokázala svou solventnost jak k vyplacení žalobkyně, tak i k provedení případných oprav nemovitosti. Při posuzování, zda by k takovému snížení hodnoty došlo, bude soud vycházet zejména z povahy konkrétní věci. Výkladem a contrario k ustanovení § 1147 o.z., pak lze dospět k závěru, že rozdělení věci je třeba provést vždy, je-li to„ dobře možné“. Je tedy třeba, aby rozdělení bylo nejen fakticky možné a technicky proveditelné, ale také aby bylo opodstatněno s ohledem na využití věci (musí být dána faktická i funkční dělitelnost věci). Pokud by rozdělení nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, bylo by v takovém případě třeba považovat věc za reálně nedělitelnou (usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 22 Cdo 92/2005 ze dne 3. srpna 2005). V našem případě se jedná o pozemek včetně staveb a soud je toho názoru, že by k rozdělení předmětných nemovitostí dle velikostí podílů není dobře možné, a proto přichází v úvahu přikázání nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků, a to za přiměřenou náhradu. Soud je dále toho názoru, že pro rozhodnutí, komu má být věc přikázána není rozhodující ani výše podílu, ani účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní s tím, že soud může věc přikázat do výlučného vlastnictví i tomu spoluvlastníkovi, kterému zákonná kritéria nesvědčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 22 Cdo 879/2005 ze dne 16. dubna 2006). V tomto případě byly pro soud relevantní pro přikázání nemovitosti žalované následující skutečnosti. Žalovaná získala svůj podíl jakožto dědictví po svém synovi, naproti žalobkyni, která nemovitosti získala v dražbě a nemá k nim žádný citový vztah. Obě strany prokázaly, že disponují s dostatkem finančních prostředků pro uhrazení případně přikázaných podílů. Žalovaná by však vyplácela menší podíl, tedy ideální ¼, kterou vlastní žalobkyně a žalované zbývala by ji pak větší rezerva na případné opravy. Soud vzal v úvahu skutečnost, že žalovaná je fyzickou osobou, která má potomka, který by případně mohl danou nemovitost zdědit. Žalobkyně sama uvedla, že nemovitosti by ráda vlastnila pouze z ekonomických důvodů, výdělečnou činnost buďto prodejem nemovitosti, nebo jejich pronajmutím. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované a přikázal nemovitosti do vlastnictví žalované. 15. Dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 225 000 Kč, která představuje hodnotu ¼ podílu na předmětných nemovitostech a vzhledem k tomu, že žalobkyně je osobou omezenou ve svéprávnosti prodloužil pariční lhůtu na 30 dní od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o.s.ř.) 16. Vzhledem k tomu, že se v tomto řízení, jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení soudu jeví, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 12.12.2019, sp.zn. II.ÚS 572/19). V tomto řízení soud zvláštní důvody neshledal, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.