35 C 106/2021-56 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky, neboť společnost [právnická osoba], a žalovaná dne 7. 2. 2015 uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu úrokem 20,98 % ročně kapitalizovaným částkou 546 Kč, poplatkem 1 200 Kč, inkasním poplatkem 1 800 Kč a poplatkem za životní pojištění 172 Kč v 43 týdenních splátkách po 226 Kč. Žalovaná do dne splatnosti 5. 12. 2015 uhradila toliko 3 850 Kč. Žalobce jako nástupce věřitele požadoval zbývající část jistiny, poplatků, úroky a úroky z prodlení do zaplacení částečně kapitalizované ke dni 6. 12. 2019. Soud již jednou řízení částečně zastavil usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 106/2021-43, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2021, když žalobce vzal žalobu zpět, pokud jde o pohledávku ve výši 13 968 Kč s příslušenstvím. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Svou mezinárodní příslušnost pak stanovil dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], a žalovaná dne 7. 2. 2015 uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu úrokem 20,98 % ročně kapitalizovaným částkou 546 Kč, administrativním poplatkem 1 200 Kč, inkasním poplatkem 1 800 Kč a poplatkem za životní pojištění 172 Kč v 43 týdenních splátkách po 226 Kč. Žalovaná do dne splatnosti 5. 12. 2015 uhradila toliko 3 850 Kč. Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Soud věc posoudil s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I podle práva České republiky, a to dle § 2390 a násl. o. z. a dle zákona č. 145/2010 Sb. tak, že strany chtěly uzavřít smlouvu o zápůjčce. Soud hodnotil s ohledem na ustanovení § 9 citovaného zákona, zda žalobce zkoumal s náležitou péčí schopnost žalované dluh uhradit. Žalované byly poskytnuty prostředky jako samoživitelce na rodičovské dovolené, když její disponibilní zůstatek po zaplacení splátek činil měsíčně částku 1 796 Kč, tedy částku pod hranicí existenčního minima, a to za situace, kdy její schopnost si přivydělat byla vlivem péče o velmi malé dítě podstatně snížena. Při jakémkoliv nutném výdaji tak žalovaná nebyla schopna dluh splnit, čehož si žalobce musel být vědom. Soud tak s ohledem na § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 588 o. z. vyhodnotil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou a přiznal žalobci jako nástupci původního věřitele bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši poskytnutého plnění poníženého o již vrácené prostředky, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. Následně soud zamítl žalobu, pokud jde o již splacenou jistinu včetně úroku z prodlení a dále neplatně sjednané úroky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.