35 C 167/2022-33 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobce poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplacení zboží až po jeho vyzkoušení. Žalovaná využila žalobcových služeb a čerpala prostředky v celkové výši 5 772 Kč, přičemž se zavázala uhradit prostředky v částce 971 Kč. Na službu však hradila toliko částečně 3 932 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci dne 8. 3. 2020 uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobce zavázal za žalovanou uhradit platby v rámci limitu až 30 000 Kč a žalovaná se zavázala následně takto vyplacené prostředky uhradit. Cenu služby si strany sjednaly 0 Kč, avšak pokud by žalovaná uhradila alespoň 10 % uhrazených prostředků do 15. dne v měsíci následujícím, došlo by ke sjednání poplatků za tyto služby v závislosti na velikosti odložené platby. Žalobce přes poučení dle § 118a o. s. ř. netvrdil a neprokázal, jak konkrétně zkoumal schopnost žalované dluh splnit. Žalovaná celkově čerpala částku 5 772 Kč. Soud po právní stránce zhodnotil, že daná smlouva je smlouva, jejímž předmětem je odložená platba, tedy že na ni dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) dopadají ustanovení předpisů o spotřebitelském úvěru. I když je předmětná smlouva v prvotní fázi ujednána fakticky jako bezúplatná, nelze na ni vztáhnout ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona, neboť smlouva je od určitého okamžiku jednoznačně smlouvou úplatnou. Toho si ostatně je vědom sám žalobce, když otázku zkoumání úvěryschopnosti řeší přímo ve smlouvě. Soud se s ohledem na tyto závěry ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto směru nepředložil soudu jediného důkazu, uzavřel soud, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již zaplacené prostředky. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.