35 C 207/2018-384 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala vydání kuchyňské linky [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno] ve složení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ linka“) a s dalšími třemi kusy ozdobných mosazných bílo-keramických úchytek a dalším plastovým příborníkem v šířce 60 cm, přičemž tvrdila, že tuto linku jí darovali její rodiče v době, kdy bydlela se synem žalované, svým tehdejším manželem. Žalobkyně v té době linku nainstalovala do domu žalované, avšak poté, co byla linka nainstalována, byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici a syn žalované s žalobkyní ukončil soužití. Od té doby byla linka v držení žalované. Žalobkyně se nejprve domáhala nahrazení hodnoty této linky v rámci řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 109/2011, když měla za to, že se linka stala součástí nemovitosti žalované. V rámci citovaného řízení pak byla žaloba zamítnuta, přičemž soudy všech stupňů uzavřely, že linka je v jejím vlastnictví. 2. Žalovaná potvrdila, že předmětná linka je ve vlastnictví žalobkyně, když jí byla darována jejím otcem, a souhlasila s jejím vydáním, avšak žalovaná má vůči žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, když předmětná linka je uskladněna v prostorách žalované, a to nejméně od roku 2011. Navrhla proto, aby soud uložil žalobkyni uhradit jí skladné, které za ni zaplatila v letech 2011 a 2012 v částce 35 840 Kč a dále skladné 84 000 Kč za období od [datum] do [datum], což dle žalované představuje skladné v místě a čase obvyklé. 3. Žalovaná nejprve s ohledem na chybu ve svém výpočtu vzala vzájemný návrh zpět ohledně částky 4 800 Kč, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 35 C 207/2018-46, tak, že řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, a dále žalovaná vzala svůj návrh zpět ohledně částky 7 920 Kč, a to s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání, přičemž požadovala, aby za období let 2014 až 2018 jí byla přiznána částka dle výsledků znaleckého zkoumání ve znění znalcova výslechu. 4. Soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224, částečně zastavil řízení ohledně vzájemného návrhu na zaplacení částky 7 920 Kč. Tento výrok nabyl právní moci dne [datum]. 5. Jen pro úplnost soud uvádí, že pokud Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019, č. j. 28 Co 108/2019 – 112, že žalovaná rozšířila svůj návrh, tak z jejího vyjádření ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná neučinila žádného rozšíření návrhu, ale toliko jej částečně omezila, o čemž však bylo rozhodnuto usnesením uvedeným v bodě 3. odůvodnění tohoto rozsudku. 6. Žalobkyně navrhla zamítnutí vzájemného návrhu, když uvedla, že dle jejího názoru je předmětná pohledávka promlčena, když se celá řídí právem platným a účinným do konce roku 2013. I kdyby však vzájemný návrh nebyl promlčen, tak měla za to, že žalovaná se k předmětné lince dostala lstí, když v koordinaci se svým synem počkala, až bude linka do domu namontována a poté využili její hospitalizace, syn žalované se žalobkyní rozešel a předmětnou linku si ponechal. Syn žalované pak jakékoliv vydání linky podmiňoval uzavřením dohody ohledně jejich společného jmění, která však pro žalobkyni byla neakceptovatelná. Žalovaná ani neumožnila žalobkyni předmětnou linku ohledat. Žalovaná tak byla v prodlení se svým plněním, proto se do prodlení nemohla dostat žalobkyně a žalované tak nárok na uhrazení bezdůvodného obohacení nevznikl. 7. Soud již jednou ve věci rozhodl, když rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224, částečně vzájemný návrh na zaplacení částek 35 840 Kč a 12 960 Kč. Tento výrok nabyl právní moci dne [datum]. 8. Ve zbytku soud v citovaném rozsudku vyhověl žalobě a nařídil žalované vydat předmětnou kuchyňskou linku oproti zaplacení částky 58 320 Kč. Soud při tom dospěl k závěru, že předmětná kuchyňská linka je ve vlastnictví žalobkyně a žalovaná vůči žalobkyni uplatnila zadržovací právo k pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši skladného k předmětné lince, přičemž tato pohledávka je důvodná a nepromlčení v částce 58 320 Kč. 9. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 Co 5/2021-321, předmětný rozsudek, co do citovaného vyhovujícího výroku a výroků o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém usnesení dospěl k závěru, že soud I. stupně zatížil předmětné řízení vadou, když přistoupil k návrhu žalované jako k vzájemnému návrhu, když z něj není zřejmé, zda žalovaná požaduje po žalobkyni zaplacení této částky, či nikoliv. Soud při tom částečně postupoval tak, že o vzájemném návrhu částečně rozhodoval (řízení v části zastavil a v části návrh zamítl), ale částečně nikoliv, když žalobkyni neuložil povinnost prostředky zaplatit. Žalovaná by se při takto postaveném výroku nemohla u exekutora domáhat ani zaplacení přisouzené částky a ani by nemohla linku prodat. Odvolací soud dále konstatoval, že pokud by soud I. stupně dospěl k závěru, že bylo řádně aplikováno zadržovací právo, tak měl žalobu zamítnout, přičemž upozornil, že pouze obrana žalované, že souhlasí s vydáním kuchyňské linky oproti zaplacení požadované částky, není uplatněním zadržovacího práva. Odvolací soud pak uložil zdejšímu soudu upřesnit vzájemný návrh, tedy zda žalovaná požaduje zaplacení prostředků, nebo zda požaduje toliko vyjádření synallagmatického vztahu. 10. Soud v dikci právního názoru soudu odvolacího vyzval žalovanou ke specifikaci, zda po žalobkyni požaduje zaplacení předmětných prostředků, nebo požaduje toliko vyjádření synallagmatického vztahu a v takovém případě z jakého důvodu. 11. Žalovaná podáním ze dne [datum] upřesnila, že požaduje zaplacení již uplatněných peněz, přičemž toto její žádání korespondovalo s jejím vyjádřením ze dne [datum]. Na jednání dne [datum] pak výslovně uvedla, že požadavek vzájemnosti neuplatňuje a ani nikdy neuplatňovala. Ve svém závěrečném návrhu pak žalovaná odkázala na svůj poslední návrh ze dne [datum], ve kterém navrhla, aby soud uložil žalované vydat kuchyňskou linku a žalobkyni bylo uloženo zaplatit předmětné prostředky. 12. Soud se před tím, než o věci rozhodl, zaobíral otázkou některých procesních kroků žalobkyně, kterými bylo disponováno s předmětem sporu. 13. Soud konstatuje, že usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 35 C 207/2018-358, nepřipustil rozšíření žaloby o vydání originálních dokladů k lince, když předmětem řízení doposud nebyla otázka, u koho se tyto dokumenty nacházejí. 14. Dne [datum] žalobkyně uvedla, že si prohlédla předmětnou linku a chybí v ní části, které jsou samostatně oddělitelné, a to tři kusy ozdobných mosazných bílo-keramických úchytek a další plastový příborník v šířce 60 cm. Navrhla proto, aby místo těchto věcí jí byla uhrazena částka 1 000 Kč. Žalovaná se vyjádřila, že sporuje, zda tyto věci chybí, i když byla připravena uhradit částku 1 000 Kč. 15. Soud s ohledem na spornost tvrzení účastníků vyloučil tuto část předmětu řízení k samostatnému projednání usnesením ze dne 7. 3. 2022, č. j. 35 C 207/2018-382, a dále se zabýval zbytkem žaloby a vzájemným návrhem. 16. Mezi stranami nebyl spor, že předmětná linka je darem žalobkyni od jejich rodičů a je v držení v nemovitosti žalované v obci [obec], která po celé předmětné období byla v jejím vlastnictví. Těmto tvrzením odpovídají též závěry soudu učiněné z místního ohledání, při kterém nebylo sporu o tom, že linka je v mezích zbývající části žaloby kompletní. 17. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 18. Soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně je vlastnicí předmětné věci, má právo na její vydání. Soud se pouze zabýval otázkou, zda má žalovaná právní důvod věc žalobkyni zadržovat. 19. Soud však vzal v prvé řadě v úvahu právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze v usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 Co 5/2021-321, když odvolací soud uzavřel, že pokud by žalovaná řádně uplatnila zadržovací právo, tak by žalobkyně musela být se svoji žalobou neúspěšná (viz bod 21 odůvodnění tohoto usnesení). Vzhledem k tomu, že žalovaná od počátku a i po seznámení s tímto usnesením navrhovala vydání linky, nelze její počínání vnímat jinak, že na případně uplatněném zadržovacím právu netrvala. Soud se za této situace zadržovacím právem nezabýval, zamítl další dokazování v tomto směru pro nadbytečnost a žalobě ve výroku I. vyhověl. 20. Soud se následně zabýval vzájemným návrhem. 21. Žalovaná se dovolávala toho, že má vůči žalobkyni pohledávku skladného za období od [datum] do [datum] v částce 58 320 Kč, která podle žalobkyně byla promlčena. 22. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobkyně, že tvrzená pohledávka je promlčena. 23. Žalovaná právní titul pohledávky odvozovala od bezdůvodného obohacení, které nastalo skladováním linky v letech 2014 – 2018. Žalobkyně pak byla přesvědčena, že s ohledem na to, že se předmětná linka dostala do sféry žalované před [datum], mělo by se promlčení řídit právní úpravou dle zákona č. 40/1964 Sb. 24. Podle § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabyt