35 C 210/2022-37 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaná s jeho předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřela smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 12 676,29 Kč a úrokem 1 316,02 Kč v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 833 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 12 676,29 Kč a úrokem 1 316,02 Kč v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 833 Kč (prokázáno smlouvou, platbou, splátkovým kalendářem a výplatními páskami). Žalovaná neuhradila ničeho (prokázáno výzvami k zaplacení). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky). 3. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 4. Věřitel dle žalobcova tvrzení zkoumal schopnost žalované dluh splnit tak, že zkoumal její příjmy a porovnal je se splátkou spotřebitelského úvěru. Ověřil, že příjmy žalované činí celkově asi 19 000 Kč čistého měsíčně (prokázáno sjetinou od banky, výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele). Věřitel však nikterak nezkoumal výdajovou stránku žalované, a to ani prostým požadavkem na sdělení těchto údajů od žalované. 5. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování je zcela zjevně nedostatečný. Věřitel rezignoval jakýmkoliv způsobem zkoumat výdaje žalované. Při tom není tak podstatné, jaký má jednotlivec příjem, ale jaký má disponibilní zůstatek, neboť z něj bude hradit případné splátky poskytnuté zápůjčky. Žalovaná při tom již pro tento příjem měla 2 zaměstnání, což evokovalo podstatně omezenou schopnost případného dalšího přivýdělku. Žalobce (respektive jeho předchůdce) tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 6. Soud následně žalobci jako právnímu nástupci věřitele přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 8. Následně soud zamítl neplatně sjednané úroky, poplatky a smluvní pokutu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 320,88 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalované v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 978,14 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobce podává velké množství žalob na ustálených vzorech.