35 C 242/2022-44 — Okresní soud Praha-východ

1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal předmětného plnění s tím, že s žalovaným uzavřel distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit podle smlouvy. Žalovaný však dluh neuhradil, takže jej žalobce zesplatnil a požadoval uhrazení jistiny, poplatků, úroků a nákladů na vymáhání, a to vše včetně úroků z prodlení. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že poté, co byla zkoumána schopnost žalovaného dluh splnit, uzavřeli účastníci distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit podle smlouvy s úrokem 20 % měsíčně. Žalovaný však dluh neuhradil, takže se stal ke dni 31. 10. 2021 splatným. 3. Soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v dikci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 4. Podle § 104 zákona, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 5. Podle § 110 odst. 1 zákona, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 6. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 8. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 9. V dané věci byla uzavřena smlouva podle zákona, přičemž soud se zaobíral otázkou, zda byla zachována její písemná forma, když předmětná smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku. 10. Zákonodárce v § 562 odst. 1 o. z. připouští, aby jednání, které má být učiněno v písemné podobě, nebylo činěno toliko v listinné podobě, ale umožňuje, aby bylo učiněno i jiným způsobem, a to konkrétně elektronicky nebo jinými technickými prostředky. Vyžaduje však v takovém případě způsob zachycení, který garantuje pro futuro přesný obsah jednání jednající osoby (jeho neměnnost), a je samo o sobě schopno identifikovat jednající osobu. Je při tom nepochybné, že tyto podmínky musí splňovat již samotné zachycení příslušného jednání a není možné jej dovozovat z jiných okolností věci (např. zaslání identifikační SMS s vygenerovaným kódem, zaslání identifikační platby z účtu jednajícího nebo držení kopií jeho dokladů totožnosti). Pokud ze samotného jednání není možné tyto 2 atributy (kdo a jak jednal) bezpečně zjistit, nelze než uzavřít, že jednání nebylo učiněno písemně. 11. V případě podpisu dokumentu jakýmkoliv elektronickým podpisem však obecně nejsou splněny podmínky zachování písemnosti, neboť ne každý elektronický podpis splňuje podmínky § 562 odst. 1 o. z a nemá tak vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nařízení eIDAS ve svém čl. 25 odst. 2 stanoví, že kvalifikovaný elektronický podpis má vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nelze proto než uzavřít, že elektronické podpisy, které nejsou kvalifikované, nelze považovat za podpisy vlastnoruční. Jiný výklad by činil toto ustanovení zcela nadbytečným. Ani z odst. 1 citovaného ustanovení nelze dovodit, že každý elektronický podpis zajišťuje stejné účinky jako podepsání dokumentu v listinné podobě. Toto ustanovení totiž ostatním elektronickým podpisům nedává schopnosti, které nemají, ale toliko zakazuje interpretujícím osobám ignorovat vlastnosti, které mají (pokud je mají). Ani ustanovení § 7 adaptačního zákona nedává zde vyjmenovaným podpisům žádné vlastnosti, které sami o sobě nemají, toliko umožňuje uživatelům je používat v jiném styku než ve styku s orgány veřejné moci. Elektronický podpis dává elektronickému dokumentu vlastnosti jednání v písemné formě, pouze pokud sám o sobě zajišťuje autentičnost obsahu jednání a jednající osoby. Tyto vlastnosti splňuje kvalifikovaný nebo uznávaný elektronický podpis. 12. Soud tak uzavírá, že není-li jednání opatřeno kvalifikovaným nebo uznávaný elektronickým podpisem jednající osoby, případně není učiněno způsobem, kterým lze jednoznačně zachytit jeho obsah a totožnost jednající osoby, nelze jednání považovat za jednání činěné v elektronické podobě s účinky smlouvy uzavřené písemně dle § 562 odst. 1 o. z. K obdobnému závěru ostatně dospěl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142. 13. Soud s ohledem na tyto závěry uzavřel, že smlouva mezi účastníky byla platně sjednána, ale s ohledem na § 110 zákona vznikl žalobci nárok toliko na zaplacení jistiny a úroku ve výši repo sazby České národní banky za období od poskytnutí prostředků do zesplatnění dluhu (po tomto datu již žalobce úroky nepožadoval). Takto vzniklé úroky odpovídají částce 7,50 Kč. 14. Soud proto žalobci přiznal dlužnou jistinu, dlužný úrok a úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uložil žalovanému tyto prostředky uhradit ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. 15. Ve zbytku soud žalobu zamítl pro rozpor s § 110 zákona. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.