35 C 315/2021-35 — Okresní soud Praha-východ

Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 28. 3. 2019, kdy se žalovaný přepravoval vlakem společnosti [právnická osoba] Žalobce dovozoval svoji aktivní legitimaci ze skutečnosti, že přepravce uzavřel na základě rámcové smlouvy se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které tato společnost dne 27. 2. 2020 pohledávku postoupila na žalobce. Svou mezinárodní příslušnost posoudil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován právním předchůdcem žalobce, a to dne 28. 3. 2019 na lince vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizována dvě slova] a [obec]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činí 50 Kč přirážky k jízdnému 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 právní předchůdce žalobce chtěl postoupit pohledávku žalobci. Soud však nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce tuto konkrétní uvedenou pohledávku od přepravce nabyl. Žalobce se k jednání nedostavil, takže nemohl být dle § 118a o. s. ř. poučen. Soud posuzoval nárok s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I dle práva České republiky, a to ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby. Soud proto celou žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 149 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy výše nákladů řízení doposud není známa. Soud proto uložil žalobci uhradit všechny náklady žalovaného do rukou státu s tím, že jejich výši si dle § 151 odst. 6 o. s. ř. ponechal do samostatného usnesení.