35 C 371/2022-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 17. 11. 2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit v pravidelných splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 7 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, požadoval žalobce celou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 17. 11. 2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit v 5 pravidelných splátkách po 3 400 Kč, přičemž 2 000 Kč měl žalovaný uhradit na jistině a 1 400 Kč na poplatku. Splatnost pohledávky byla dána 25. 1. 2022. Strany si dále ujednaly úrok z prodlení, který stanovily na 0,5 % denně po dobu do 90. dne prodlení od konečné splatnosti úvěru a následně 0,02 % denně z jistiny od 91. dne prodlení. Ze smlouvy se nepodává, že by se poplatek stal součástí jistiny (prokázáno předmětnou smlouvou, záznamem o provedené úhradě a sdělením banky). Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dodejky). 5. Soud věc posoudil tak, že si strany sjednaly smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. (když na vztah mezi podnikateli nedopadá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž tento byl sjednán úplatně. Úplatou pak byl stanoven poplatek v celkové výši 7 000 Kč. Tento poplatek však není možné vnímat jako cokoliv jiného, než jako úrok (a to i s ohledem, že jinou odměnu si strany nesjednaly). 6. Soud za této situace žalobci přiznal poskytnutou jistinu a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. 7. Soud se následně zabýval otázkou úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Tyto úroky si strany sjednaly ve výši 0,5 % denně z jistiny po dobu od počátku prodlení do 90. dne od splatnosti celého dluhu a následně 0,02 % denně z jistiny. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z jistiny ve smlouvě sjednané výši, maximálně však do výše žalobou požadované, když s ohledem na § 1970 o. z. není dán nárok na výši odlišnou. 8. Jen pro úplnost soud konstatuje, že se nezabýval platností ujednání ohledně výše smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z jistiny, když žalobce požadoval toliko úrok z prodlení odpovídající úroku z prodlení zákonnému. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Soud následně zamítl úrok z prodlení z požadovaného poplatku, když ten je po obsahové stránce úrokem a úroky se obecně neúročí (§ 1806 o. z.) a dále zamítl úrok z prodlení převyšující sjednanou míru. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobce podává velké množství žalob na ustálených vzorech.