35 C 396/2021-57 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se předmětné částky domáhal s tím, že s žalovaným uzavřel dne 30. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 722 Kč. Úroková sazba byla sjednána 23,88 % ročně. Součástí smlouvy bylo též pojištění [anonymizováno], na které se žalovaný zavázal hradit částku 120 Kč měsíčně. Žalovaný celkově uhradil částku 38 682 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, odstoupil žalobce od smlouvy a domáhal se po žalovaném uhrazení dlužné jistiny 46 404 Kč, splátek pojištění 600 Kč, úhrady nákladů pro předčasné ukončení smlouvy 1 500 Kč, nákladů upomínání 1 100 Kč, úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 30. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 722 Kč. Úroková sazba byla sjednána 23,88 % ročně. Součástí smlouvy bylo pojištění [anonymizováno], na které se žalovaný zavázal hradit částku 120 Kč měsíčně (prokázáno předmětnou smlouvou včetně podmínek a sazebníku, kopiemi dokladů totožnosti). Žalobce žalovanému poskytl předmětné plnění (prokázáno obratem účtu a výpisem z účtu žalovaného) Žalovaný celkově uhradil částku 38 682 Kč (prokázáno přehledem splátek). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, odstoupil žalobce od smlouvy (prokázáno upomínkami a odstoupením). Přes výzvu žalovaný ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovanému dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit na základě sdělených údajů, tedy že bydlí sám v pronájmu, pracuje na plný úvazek za částku 28 408 Kč měsíčně a jeho celkové výdaje činí toliko výdaje na jiné pohledávky v celkové výši 11 371 Kč. Výdaje na nájemné nemá žádné, nemá ani běžné výdaje. Dále si žalobce ověřil majetkové poměry žalovaného z 1 výpisu z účtu, kdy ten celkové příjmy měl 88 408 Kč, z čehož částku 60 000 Kč představovala další zápůjčka/úvěr, a výdaje v celkové výši 38 547,05 Kč, když z výpisu nebyly možné zjistit náklady na bydlení (prokázáno smlouvou, zprávou o posouzení úvěryschopnosti, výpisem z účtů). 6. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování je zcela zjevně nedostatečný. Žalobce rezignoval jakýmkoliv způsobem zkoumat výdaje žalovaného, které se jeví přinejmenším jako pochybné (žalovaný bydlí v nájemním bydlení a nemá uveden žádný nájem, žalovaný nemá běžné výdaje na fungování domácnosti apod.). Pokud žalovaný bydlí v pronájmu, musí hradit nejenom nájemné, ale i služby spojené s bydlením, přičemž tyto platby standardně představují nejvyšší výdaj domácnosti. Žalobce se nad touto skutečností nijak nepodivil a nenechal si ani předložit nájemní smlouvu, údaje SIPO nebo cokoliv jiného a bez dalšího vyhodnotil žalovaného jako úvěrovatelného. Za této situace tak zůstaly výdaje žalovaného v rovině tvrzení ve výši, která vzbuzuje pochybnost o jeho pravdivosti. Žalobce tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 7. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již zaplacených 38 682 Kč (když tato částka nemohla být placena na neplatně sjednané úroky a poplatky, ale toliko na jistinu). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 9. Následně soud zamítl již uhrazenou jistinu včetně požadovaného úroku z prodlení a dále neplatně sjednané úroky a poplatky. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.