35 C 437/2021-31 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 500 Kč a určení, že žalovaná je vlastníkem vozidla Peugeot 206, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“). Žalobce tvrdil, že předmětné vozidlo převedl na žalovanou na základě kupní smlouvy ze dne 5. 2. 2019. Žalobce si s žalovanou ujednal smluvní pokutu 5 000 Kč pro případ, že žalovaná předmětné vozidlo na sebe nepřevede v registru vozidel do 10 dnů od uzavření smlouvy. V souvislosti s provozováním vozidla vznikla žalobci škoda v celkové výši 2 500 Kč. Žalobce požadoval zaplacení jak smluvní pokuty, tak náhrady vzniklé škody. Dne 3. 3. 2022 vzal žalobce částečně žalobu zpět, neboť žalovaná dobrovolně částku 7 500 Kč uhradila. Soud dle § 96 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když k tomu nepotřeboval souhlas žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětné vozidla prodala další osobě. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5. 2. 2019 kupní smlouvu, na základě které žalovaná nabyla vlastnického práva k vozidlu, avšak vlastnické právo v registru vozidel nepřepsala (prokázáno shodným tvrzením účastníků a kupní smlouvou mezi nimi). Dne 21. 9. 2020 byl s vozidlem spáchán dopravní přestupek, za který byla žalobci uložena pokuta (prokázáno rozhodnutím o přestupku a rozhodnutím odvolacího správního orgánu). Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalovaná převedla vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2020 na další osobu a vozidlo také předala (prokázáno smlouvou a rozhodnutím [územní celek]). Soud se ve smyslu § 80 o. s. ř. zabýval tím, zda žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce je evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla. V souvislosti s tím, mu správní úřady ukládají správní trest v podobě pokut. Tím je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bez tohoto určení se postavení žalobce stává nejistým. Podle § 1099 o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 1101 o. z., vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu. Soud s ohledem na ustanovení § 1099 a 1101 o. z. uzavřel, že žalovaná převedla vlastnické právo k vozidlu na další osobu dne 5. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že pro soud je rozhodný stav k okamžiku vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), zamítl žalobu jako nedůvodnou, když žalovaná nebyla v okamžiku vyhlášení rozsudku vlastnicí vozidla. O nákladech řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) za situace, kdy žalobce podal důvodnou žalobu ve věci zaplacení částky 7 500 Kč, avšak řízení bylo následně zastaveno pro chování žalované (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), a situace, kdy žalobce nebyl ve zbývající části žaloby úspěšný. Míra úspěchu a neúspěchu tak byla mezi účastníky stejná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud nerozhodoval o vrácení poměrné části soudního poplatku, když s ohledem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., když zastavená část řízení byla zpoplatněna poplatkem ve výši 1 000 Kč a při zastavení řízení se nevrací 20 % zaplaceného soudního poplatku nejméně však 1 000 Kč.