35 C 472/2021-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhala předmětné částky s tím, že jeho předchůdce [právnická osoba] [anonymizováno], s. r. o., a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázal vrátit s poplatkem 1 859 Kč dne 19. 1. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil, tak se žalobce domáhal zaplacení celé částky spolu se smluvní pokutou 275,07 Kč a nákladů uplatnění pohledávky 256 Kč. Svou aktivní legitimaci žalobce dovozoval od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, takže požadoval uhrazení toliko jistiny, nákladů uplatnění pohledávky a zákonného úroku z prodlení. Soud s ohledem na toto zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. zastavil, když k tomu nepotřeboval souhlas žalovaného. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě registračního poplatku, potvrzení o provedené platbě, smlouvou). Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 (prokázáno touto smlouvou včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávek). 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že se žalobce pokoušel předmětnou pohledávku vymáhat, avšak z provedeného dokazování se nepodává hodnota tohoto vymáhání. Žalobce pak nepředložil žádné důkazy k prokázání toho, zda zkoumal, schopnost žalovaného dluh splnit. Žalobce nemohl v tomto směru být poučen, když se k jednání nedostavil. 6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 7. Žalobce však neučinil žádná tvrzení a žádné důkazy v tomto směru a tedy neunesl břemeno tvrzení a důkazní. Soud uzavřel, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. 8. Soud následně žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Následně soud zamítl neprokázané náklady uplatnění pohledávky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 253,13 Kč, přičemž tato částka představuje 17 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 275,07 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za zpětvzetí žaloby, neboť nepovažoval tento úkon za účelně vynaložený, když žalobci muselo být zřejmé, že nárok na úroky a smluvní pokuty nemůže být dán v případě neplatné smlouvy. Žalobce by tak nemusel tento úkon učinit, pokud by žaloval jen to, k čemu by měl k dispozici podklady.