36 C 13/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému téhož dne – po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti – poskytnuty finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit tyto finanční prostředky včetně obchodního úroku ve výši 53 987 Kč a administrativního poplatku ve výši 33 000 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit formou 60 měsíčních splátek ve výši 2 150 Kč, přičemž poslední splátka měla činit částku 2 137 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 10 750 Kč, a žalobkyně tak ke dni [datum] zápůjčku zesplatnila. Žalovaný dluží na jistině částku 40 747 Kč, na obchodním úroku částku 10 327 Kč a na administrativním poplatku částku 4 400 Kč, jelikož žalobkyně nepožaduje zaplacení obchodního úroku a administrativního poplatku po datu zesplatnění zápůjčky. Žalobkyně má dále právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 1 690,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 021,16 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 42 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 550 Kč měsíčně za 60 měsíců (celkem náklady zápůjčky činily 86 987 Kč), a to v 60 splátkách po 2 150 Kč a poslední (60.) splátce ve výši 2 137 Kč (celkem tedy měl žalovaný uhradit částku 128 987 Kč). Dále bylo mezi stranami smluveno, že pokud by žalovaný nehradil své splátky včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení všech splátek včetně těch, které měly být splatné v budoucnu (prokázáno bodem 11 smlouvy o zápůjčce a obchodními podmínkami). Dále byla žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem, smluvní pokutu a náklady za upomínání (prokázáno bodem 9, 10, 12, 13 a 14 smlouvy o zápůjčce, sazebníkem a obchodními podmínkami). Smluvní pokuta za dobu do zesplatnění zápůjčky byla sjednána ve výši 0,5 % denně z dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne výše 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li žalovaný v prodlení s více než jednou splátkou (prokázáno bodem 9 smlouvy o zápůjčce a sazebníkem). Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou dluhu v dodatečně stanovené lhůtě po zesplatnění ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (prokázáno bodem 11 smlouvy o zápůjčce a sazebníkem). Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily dle sazebního paušální částku ve výši 4 000 Kč (prokázáno bodem 10 Smlouvy o zápůjčce a sazebníkem), avšak žalobkyně v předmětném řízení požaduje uhrazení toliko částky 1 400 Kč. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce byla totožnost žalovaného ověřena předloženým občanským průkazem a se žalovaným byl dále dne [datum] vyplněn formulář příjmů a výdajů, ve kterém žalovaný pro posouzení jeho úvěruschopnosti uvedl, že jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, je svobodný, bezdětný, má výuční list a bydlí sám v nájmu. Průměrné měsíční výdaje odhadl na 7 500 Kč a dále má další závazky hrazené ve splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů. [obec] mzda žalovaného za měsíc únor 2020 činila částku 25 828 Kč, za měsíc březen 2020 částku 30 321 Kč a za měsíc duben 2020 částku 26 767 Kč. Dle výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že v období od února do dubna 2020 žalovaný čerpal další úvěry, a to dne [datum] částku ve výši 8 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 110 000 Kč (prokázáno z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra, formulářem příjmů a výdajů, výplatní páskou a výpisy z účtu za období od února do dubna 2020, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a kopií občanského průkazu žalovaného). Žalovanému byla vyplacena částka 42 000 Kč dne [datum] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno přehledem obratů). Žalovaný neplnil řádně a včas svou povinnost splácet v pravidelných stanovených splátkách (prokázáno výpisem splátkového kalendáře, vyčíslením pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum] s tím, že pokud dlužné splátky neuhradí, zesplatní žalobkyně celou zbývající, doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky, a to ke dni [datum] (prokázáno upomínkou ze dne [datum]). Žalobkyně dále zaslala žalovanému dopis ze dne [datum], ve které mu oznámila zesplatnění pohledávky ke dni [datum] a stanovila dodatečnou lhůtu k plnění do [datum]. Dlužnou částku dle tohoto dopisu tvořila dlužná jistina po zesplatnění ve výši 40 474 Kč, úrok ve výši 10 327 Kč, zákonný úrok z prodlení do zesplatnění ve výši 391,59 Kč, administrativní poplatky ve výši 4 400 Kč a smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 3 675 Kč. Z vyčíslení pohledávky ke dni [datum] soud ověřil výši jednotlivých v žalobě nárokovaných částek. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (prokázáno oznámením o zesplatnění zápůjčky a předžalobní upomínkou). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 8. Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z [datum], OPR-Finance, C [číslo]) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednáv