36 C 245/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 528,86 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru bylo v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr posuzováno kreditní skóre žalovaného, posuzována příjmová a výdajová stránka, za využití statistického modelu pak byla vypočtena pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků žalovaného s ohledem na schopnost hradit nezbytné životní výdaje a splácet další finanční závazky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše aktuální dlužné částky splatných k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku 118 683,99 Kč, žalobkyni uhradil pouze 109 230,59 Kč a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaného dopisem z téhož dne vyzvala, aby celý poskytnutý úvěr splatil nejpozději do 14 dnů od vypracování výzvy. Žalovaný na dluh po zesplatnění nic neuhradil, dluží tak ke dni podání žaloby na jistině částku 19 502,86 Kč, na poplatcích částku 226 Kč (dle odst. 5.5 úvěrových podmínek), na nákladech na vymáhání částku 300 Kč (dle odst. 9.1 úvěrových podmínek) a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč (dle odst. 9.1 úvěrových podmínek). Dále žalovaný dluží úrok z jistiny kapitalizovaný ke dni předcházejícímu sepsání žaloby (tj. ke dni [datum]) ve výši 3 478,24 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 19 502,86 Kč jdoucí dále od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni předcházejícímu sepsání žaloby ve výši 561,37 Kč (tj. 11,75 % ročně z částky 21 528,86 Kč od [datum] do [datum]), a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 528,86 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů. 4. Z Úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným téhož dne pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky, přičemž splatnost splátek byla sjednána k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle čl. 9 1 úvěrových podmínek má žalobkyně v případě zesplatnění úvěru právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z neuhrazené jistiny, úroků a úhrady za pojištění, a dále ve výši 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky. Z čl. 7 úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen splatit celý čerpaný úvěr na požádání, pokud se mimo jiné dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce; v rámci úvěrových podmínek bylo dále sjednáno, že má žalobkyně právo za poskytování služeb účtovat žalovanému poplatky a odměny ve výši dle sazebníku. 5. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným sděleného měsíčního příjmu ve výši 65 000 Kč a měsíčních výdajů žalovaného ve výši životního minima (3 410 Kč), případně (v případě výpočtu [příjmení] domácnosti) výdajů uvedených žalovaným (20 000 Kč). Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije sám ve vlastním bytě/domě, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je střední a živí se jako podnikatel. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má další závazky ve výši 5 946 Kč měsíčně. 6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného [číslo] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za měsíc červen 2019 soud zjistil, že tentýž měsíc měl žalovaný počáteční zůstatek - 32 651,23 Kč a konečný zůstatek 8 458,94 Kč, a to z důvodu, že minimálně dne 14. 6. čerpal úvěr ve výši 180 000 Kč (z dalších připsaných plateb nelze zjistit, zda se jednalo o úvěry či nikoli). 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný postupně od žalobkyně vyčerpal celkem částku 118 683,99 Kč a žalobkyni uhradil pouze částku 109 230,59 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z předmětné smlouvy žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. nejpozději do [datum]. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 26,28 % v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni [datum]; žalovaný byl o zesplatnění úvěru vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky do [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán. 11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. 12. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 16. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné