36 C 266/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 830,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše sjednaného úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 4 630,09 Kč a žalobkyní účtovaných poplatků ve výši 1 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani přes upomínku zástupce žalobkyně. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o bankovních produktech a službách, ve znění dispozice k této smlouvě ze dne [datum], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky a sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách včetně dispozice ze dne [datum], vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, všeobecnými produktovými podmínkami a sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby). Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované zkoumala její úvěruschopnost na základě informací poskytnutých od žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí ve vlastní nemovitosti a pracuje jako dělnice s pracovní smlouvou na dobu určitou s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 18 792 Kč. Dále právní předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádostí o povolení debetního zůstatku a platební historií). Žalovaná vyčerpala celkem částku 4 630,09 Kč, přičemž kvůli opakovanému porušování smluvních ujednání právní předchůdkyně žalobkyně zrušila sjednaný produkt a dluh převedla na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu a dopisem ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek); dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na žalobkyni, zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 14. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a plateb