36 EVC 10/2019-174 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání evropského platebního rozkazu ve znění jeho částečného zpětvzetí ze dne [datum] (řízení bylo částečně zastaveno usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 6. 2020 č. j. 36 EVC 10/2019-32) se žalobce domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. až III. rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] došlo na dálnici D1 ve směru na [část Prahy] 27,2 km u obce Čtyřkoly k střetu vozidla [značka automobilu], [registrační značka] s přípojným vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen„ škodné vozidlo“), jehož provozovatelem je žalovaná, s vozidlem žalobce [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“). K střetu vozidel došlo poté, co si řidič škodného vozidla [jméno] [jméno] při přejíždění z pravého do levého pruhu nevšiml vozidlo žalobce jedoucí v levém pruhu, přičemž byl za uvedený skutek, kvalifikovaný jako přestupek uznán vinným. V důsledku uvedené události došlo k poškození vozidla žalobce, které bylo řešeno v rámci pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalované pojišťovnou [pojišťovna], zastoupenou v ČR pojišťovnou [pojišťovna]. Dne [datum] bylo žalobci pojišťovnou sděleno, že pojistná událost je likvidována jako tzv. totální škoda a žalobci bylo následně v listopadu 2018 vyplaceno za poškozené vozidlo pojistné plnění v částce 44 842 Kč. V souvislosti se škodnou událostí vznikly žalobci další náklady v částce 27 248 Kč za pronájem náhradního vozidla tov. zn. Passat 1.6 TDI za poškozené vozidlo, které žalobce potřeboval zejména za účelem přepravy z místa bydliště do místa výkonu své činnosti ([obec] – [obec]), neboť žalobce jako OSVČ byl v té době činný v rámci projektu [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] jako počítačový analytik u [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa]. Náhradní vozidlo měl žalobce původně pronajaté od [datum] do [datum] (za částku 740 Kč denně), následně byl pronájem prodloužen až do [datum] (za částku 830 Kč denně). Rozdíl v denní sazbě nájemného se odvíjel od souvislé délky pronájmu vozidla dle ceníku pronajímatele. Pojišťovna vyplatila žalobci za pronájem vozidla dne [datum] pouze částku 7 400 Kč (o tuto částku vzal žalobce žalobu zpět). Dále žalobce požadoval náklady vynaložené na právní služby poskytnuté [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při jednání s autoopravnou, kde bylo poškozené vozidlo opravováno, žalovaným a pojišťovnou, které bylo za měsíc září 2018 vyúčtováno fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] v částce 7 804,50 Kč a za měsíce říjen 2018 – prosinec 2018, vyúčtované fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] v částce 5 662,80 Kč a které žalobce uhradil. Poté, co pojišťovna odmítla tyto další náklady žalobci plnit, vyzval žalobce neúspěšně předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovanou k úhradě žalované částky do [datum]. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Poukázala na to, že žalobce před zahájením soudního řízení řešil své nároky ze škodné události pouze s pojišťovnou v rámci uplatněného nároku na pojistné plnění. Bylo mu vyplaceno pojistné plnění v částce 44 842 Kč. Až poté, co pojišťovna odmítla plnit, podal žalobu přímo vůči žalované. Tento postup žalovaná považovala za šikanózní. Skutková tvrzení žalobce, vztahující se k jednotlivým nárokům, mají vztah k pojišťovně a vyplývají z § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), žalovaná tak není ve věci pasivně věcně legitimována. Ve vztahu k žalované nebyly naplněny předpoklady odpovědnostního vztahu podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zpochybnila důvodnost obou vznesených nároků žalobce, v případě nároku na úhradu nákladů za náhradní vozidlo sporovala, že by pronajaté vozidlo bylo srovnatelné s poškozeným vozidlem. Žalobce v nárokovaném období nepotřeboval náhradní vozidlo pro každodenní užití, neboť byl zároveň vlastníkem dalšího vozidla [značka automobilu], [registrační značka], mohl také využít ke své přepravě hromadné dopravní prostředky, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1455/2019 se tak nejednalo o nezbytný a účelně vynaložený náklad. Žalobce by mohl požadovat maximálně obvyklou cenu nájmu obdobných vozidel v místě a čase, neboť újma by spočívala v rozdílu nákladů na pronájem náhradního vozidla oproti nákladům na provoz poškozeného vozidla. Náklady pronájmu náhradního vozidla však nejsou účelné v době, kdy je zřejmé, že oprava poškozeného vozidla už nebude hospodárná. Z emailové komunikace žalobce s pojišťovnou vyplývá, že žalobce obdržel informaci o tzv. totální škodě (tedy že oprava je nerentabilní a vozidlo nebude v provozuschopném stavu vráceno) dne [datum], v emailové komunikaci s pojišťovnou z [anonymizováno] [číslo] o tom pouze polemizoval. Vynaložené náklady za pronájem vozidla za období po [datum] tak byly neúčelné a s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2015/2019 nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Další uplatněný nárok na náklady za právní služby se pak vztahuje pouze k řešení pojistné události s pojišťovnou dle § 6 odst. 2 písm. d) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalované se vůbec netýká, navíc by podle uvedeného ustanovení žalobce tento nárok neměl ani vůči pojišťovně. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že náhradu škody požaduje po žalované z titulu její odpovědnosti provozovatele škodného vozidla podle § 2927 o. z., podle § 2910 o. z. odpovídá pouze řidič, který škodnou událost zavinil. S odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. 25 Cdo 2875/2009, 25 Cdo 2652/2007, 25 Cdo 1157/2005, 25 Cdo 1094/98, 25 Cdo 499/2002) měl žalobce možnost volby, zda své nároky uplatní vůči žalované podle § 2927 o. z. nebo vůči pojišťovně podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 3831/17, kdy nárok na náhradu nákladů za pronájem vozidla nelze striktně omezovat na sdělení pojišťovny o neúčelnosti další opravy vozidla (tzv. totální škoda), ale náležel by mu až do doby vyplacení pojistného plnění, z kterého by mohl eventuálně nové vozidlo uhradit (i když žalobce nebyl na výplatě pojistného plnění finančně závislý). Vozidlo bylo opravováno v autoopravně [právnická osoba], až po urgenci žalobce mu pojišťovna sdělila, že vozidlo nebude opravováno z důvodu technicky nemožné a nerentabilní opravy. Dne [datum] bylo žalobci vyplaceno pojistné plnění za poškozené vozidlo ve výši 44 842 Kč. Potvrdil, že vlastní žalovanou specifikované vozidlo [značka automobilu], to však užívala manželka žalobce při zajištění péče o svou matku [jméno] [příjmení] (ročník 1939) a matku žalobce [jméno] [celé jméno svědkyně] (ročník 1928). Vozidlo [značka automobilu] využíval žalobce vždy k podnikatelským účelům a takto bylo vedeno i v jeho účetnictví. Náklady právního zastoupení za právní služby vedoucí k odstranění následků škodné události považoval za škodu s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 137/2019-112, neboť je požadoval za předsoudní fázi vymáhání (pojišťovnou neuznané) pohledávky. 4. Žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území Slovenské republiky, proto se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/ 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 Řím II je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Existence žalované se sídlem na Slovensku byla prokázána výpisem z obchodného registru Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky (mezi účastníky nebyla sporná), předmětem její činnosti je mezinárodní nákladní silniční doprava. Podle záznamu o dopravní nehodě potvrzeném Policii ČR, došlo dne [datum] na 27,2 km dálnice D1 směr Praha při vybočení škodného vodidla do levého jízdního pruhu k srážce škodného vozidla s poškozeným vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno] žalobce. Za viníka nehody byl označen řidič škodného vozidla [jméno] – [jméno] [jméno], [datum narození], přičemž podle potvrzení Policie ČR bylo uvedené jednání řidiče prošetřeno jako přestupek podle § 125c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., z důvodu porušení povinnosti podle § 12 odst. 5 označeného zákona. Záznam je podepsán žalobcem i řidičem škodného vozidla. Z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem poškozeného vozidla je žalobce, datum první registrace vozidla byl rok 2007, jedná se o čtydvěřové vozidlo s palivem benzin. 6. Z písemné komunikace mezi žalobce (jeho zástupce) s pojišťovnou, předloženou po