46 C 235/2022 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se domáhala zaplacení 48 881,81 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazených faktur za doručené zboží a dále zaplacení 1 200 Kč za každou z neuhrazených faktur představující náklady spojení s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná od žalobkyně odebrala zboží (potraviny, alkoholické a nealkoholické nápoje, úklidové prostředky aj.), které bylo vyúčtováno fakturou [číslo] znějící na částku 20 869,22 Kč splatnou dne 19. 7. 2019, na kterou žalobkyně započetla částku 5 311,30 Kč, fakturou [číslo] znějící na částku 13 743,54 Kč splatnou dne 23. 7. 2019, fakturou [číslo] znějící na částku 5 146,74 Kč splatnou dne 26. 7. 2019, fakturou [číslo] znějící na částku 8 035,95 Kč splatnou dne 30. 7. 2019, na kterou žalobkyně započetla částku 5 490 Kč, a fakturou [číslo] znějící na částku 13 279,66 Kč splatnou dne 1. 8. 2019, na kterou žalobkyně započetla částku 1 392 Kč. Žalovaná za odebrané zboží ani po zaslání výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Ze strany žalobkyně bylo žalované dne 5. 7. 2019 dodáno objednané zboží v celkové hodnotě 20 869,22 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou splatnou dne 19. 7. 2019 (zjištěno z faktury [číslo]), dne 9. 7. 2019 bylo žalované dodáno zboží v celkové výši 13 743,54 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou splatnou dne 23. 7. 2027 (zjištěno z faktury [číslo]), dne 12. 7. 2019 bylo žalované dodáno zboží v celkové hodnotě 5 146,74 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou spatnou dne 26. 7. 2019 (zjištěno z faktury [číslo]), dne 16. 7. 2019 bylo žalované dodáno zboží v celkové výši 8 035,28 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou splatnou dne 30. 7. 2019 (zjištěno z faktury [číslo]), a dne 18. 7. 2019 bylo žalované dodáno zboží v celkové výši 13 279,66 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou splatnou dne 1. 8. 2019 (zjištěno z faktury [číslo]). Ve všech případech bylo zboží dodáno na adresu [adresa]. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu, ničeho však neuhradila (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2021 včetně poštovního podacího archu). Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla v každém jednotlivém případě dodání zboží uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně žalované dodala do místa doručení objednané zboží, avšak žalovaná navzdory převzetí zboží, které stvrdila podpisem faktury sloužící současně jako dodací list, za něj neuhradila cenu vyúčtovanou jednotlivými fakturami. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci soud shledal s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaná zůstala celou dobu řízení pasivní, tedy nijak neprokázala a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou povinnost zaplatit kupní cenu za dodané zboží, splnila. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku žalované i výši pohledávky, neboť do dnešního dne dlužnou částku z titulu nezaplacených faktur neuhradila. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství, ať už šlo o zákonný úrok z prodlení, tak o náklady spojené s uplatněním pohledávky (podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná se totiž neuhrazením dluhu současně dostala do prodlení, čímž žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datech splatnosti stanovených ve vystavených fakturách. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 045 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 445 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).