46 C 252/2022 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení 2 228,07 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu postoupené pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], a sice pohledávky ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], konkrétně pak neuhrazené ceny za pronájem zařízení – modem Compal CH7465LG ED3 Wifi Emta, ve výši 70 Kč měsíčně a dále smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny s trvalým pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - per analogiam úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech pod č. 123/2002 Sb.m.s. (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a dospěl k závěru, že podle čl. 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 48 odst. 2 mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout služby elektronických komunikací, konkrétně pak balíček internet 100+ s TV start za 429 Kč a k tomu pronájem modem Wifi ED3.0 za 70 Kč a žalovaný a žalovaný se zavázal sjednanou cenu za poskytnutou službu a pronájem zařízení hradit na základě měsíčního vyúčtování (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, všeobecných podmínek společnost [právnická osoba], pro domácnost a z ceníku služeb). Pronajaté zařízení bylo žalovaným převzato dne [datum] (zjištěno ze zakázkového listu). Pronájem zařízení ve výši 70 Kč měsíčně bylo za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum], za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum], za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum], za období od [datum] do [datum] splatné dne [datum] a za toto období byla dále cena za pronájem zařízení ponížena o 51,93 Kč (zjištěno z vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnost [právnická osoba], na žalobkyně dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván jak k úhradě svého dluhu, tak k vrácení pronajatého zařízení, ani jedno však neučinil i přes upomínky a výzvu před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne [datum] a z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu). Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí mu ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v rámci které mu bylo ze strany žalobkyně v souladu s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) mj. pronajato Wifi zařízení, za které se žalovaný zavázal měsíčně na základě vyúčtování hradit nájemné ve výši 70 Kč. Nájemné přitom nebylo ze strany žalovaného uhrazeno za předepsaná období od [datum] do [datum] v celkové výši 228,07 Kč. Současně žalovaný porušil svoji povinnost vrátit pronajaté Wifi zařízení, která mu vznikla v souvislosti s ukončením smlouvy, čímž žalobkyni v souladu s § 2048 o.z. vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, jejíž výše byla stanovena ceníkem služeb. Vzhledem k tomu, že žalovaný cenu pronájmu Wifi zařízení neuhradil řádně a včas, dostal se tím do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni dále vznikl rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od dat následujících po splatnosti stanovené v jednotlivých vyúčtováních. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 228,07 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 C 173/2021, 21 C 12/2021, 22 C 256/2020, 35 C 408/2020 a 9 C 115/2020). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).