46 C 278/2022-28 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení 1 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 228 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), a sice ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] v období od 6. 5. 2020 do 8. 3. 2021, včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná byla v období od 6. 5. 2020 do 8. 3. 2021 vlastníkem i provozovatelem přípojného vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], což bylo zjištěno ze sdělení [stát. instituce] [jméno] ze dne 29. 7. 2022. Uvedené vozidlo nebylo v období 6. 5. 2020 do 8. 3. 2021 pojištěno v rámci pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla tzv. povinného ručení. Žalovaná byla k úhradě zákonného příspěvku za období od 6. 5. 2020 do 8. 3. 2021 vyzvána výzvou ze dne 29. 4. 2021 se splatností 60 dní od doručení výzvy. Doba, po kterou nebylo uvedené vozidlo pojištěno, trvala 307 dní a denní sazba příspěvku činila 4 Kč, tj. celkem 1 228 Kč. Dále byl ve výzvě uplatněn poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, což bylo zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 29. 4. 2021. Žalovaná byla dále ze strany žalobkyně upomínána upomínkou ze dne 4. 8. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku před podáním návrhu ze dne 8. 9. 2021 zaslanou žalobkyní téhož dne, což soud zjistil z předžalobní upomínky a ze záznamu o sledování zásilek. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaná porušila svou zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2, § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., jelikož v období od 6. 5. 2020 do 8. 3. 2021 nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti podle citovaného zákona navzdory tomu, že bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel jako provozované. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v inkriminované době vlastníkem i provozovatelem vozidla, které nebylo po dobu 307 dnů pojištěno, byl jí řádně vyměřen příspěvek v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve které je pro přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg stanovena denní sazba ve výši 4 Kč. Stejně tak stanoví citovaná vyhláška v § 2a výši nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalovaná příspěvek ani poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 528 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 20/2022, 8 C 20/2022, 11 C 20/2022 nebo 35 C 19/2022). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).