46 C 292/2022 — Okresní soud Praha-východ

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 550 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a sice z titulu rámcové smlouvy o úvěru s CRSP kódem [anonymizována tři slova] uzavřené mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku a na ni navazující žádosti žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaná částka představuje sjednaný úrok ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, tj. ve výši 750 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne [datum] účastníci prostřednictvím komunikace na dálku uzavřeli rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] kterou byly určeny základní podmínky pro v budoucnu uzavírané smlouvy o úvěru mezi účastníky. Dne [datum] byla na základě žádosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit žalobkyni společně s poplatkem za úvěr ve výši 300 Kč do [datum]. Dále byla v čl. 2 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za prodlení s její úhradou (zjištěno z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy úvěru [číslo] z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum]). Žalobkyně k datu žádosti žalovaného o uzavření rámcové smlouvy, tj. k datu [datum] prováděla tzv. scoring B žalovaného, tedy prověřovala žalovaného v jednotlivých registrech. Při uzavření následné smlouvy o úvěru prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr a vycházela z doloženého příjmu žalovaného za období od listopadu 2018 do ledna 2019 a dále z interních pravidel výpočtu pro maximální výši poskytnutého úvěru (zjištěno z výstupu z lustrace žalovaného z nebankovních registrů a z výplatních pásek za období od listopadu 2018 do ledna 2019, z dokumentu – prověřování úvěruschopnosti žalovaného, vysvětlení scoringu). Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil v dohodnutém termínu splatnosti, ani přes zaslanou výzva s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu, která mu byla zaslána poštou i e-mailem (zjištěno e-mailu a z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu). Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a s ohledem na skutečnost, že žalovaný v předmětném vztahu jako spotřebitel, byla věc dále posouzena podle zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), zejména pak podle § 86 odst. 1. Mezi účastníky řízení proto nebyla smlouva o úvěru uzavřena platně ve smyslu § 588 o.z., neboť žalobkyně dostatečně nesplnila svoji povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením předmětné smlouvy. Ze strany žalobkyně byl totiž proveden scoring žalovaného pouze před uzavřením rámcové smlouvy, a sice k datu [datum], opětovně však nebyl proveden před uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum], na základě které byly ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuty finanční prostředky. I přesto, že v tomto okamžiku měla žalobkyně doloženy příjmy žalovaného, ve vztahu k výdajům žalovaného vycházela žalobkyně pouze ze svého odhadu a z tvrzení žalovaného o tom, že bydlí u rodičů, současně však z tvrzení žalovaného zaznamenaného v interním systému žalobkyně plyne, že žalovaný žije sám a nemá žádné náklady. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 1 500 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak soud přiznal v souladu s § 573 o.z. od data následujícího po zaslání předžalobní upomínky, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož úspěch obou účastníků ve věci byl takřka totožný. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).