46 C 299/2022 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení 4 305 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu pojistné smlouvy [číslo] – pojištění motorových vozidel – uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 2. 3. 2017 představující neuhrazené pojistné za období od 2. 1. 2021 do 4. 4. 2021 za pojištění vozidla [značka automobilu] [registrační značka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 14 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 7 odst. 2 nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřena dne 1. 3. 2017 smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a další doplňkové pojištění (havarijní pojištění, pojištění skel aj.). Pojistné období bylo sjednáno jako roční s počátkem pojištění ke dni 2. 3. 2017 s tím, že celkové roční pojistné činilo 16 381 Kč, pojistné byl splatné měsíčně splátkami ve výši 1 365 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly příslušné všeobecné pojistné podmínky (zjištěno z návrhu smlouvy [číslo] pojistky a ze všeobecných pojistných podmínek [spisová značka]). Pojistné bylo počínaje 2. 3. 2021 navýšeno na 16 995 Kč, výše měsíčně splátky tak nově činila 1 416 Kč (zjištěno z dopisu ze dne 30. 12. 2020). Žalovaný byl upozorněn, že žalobkyně u něj eviduje dluh na pojistném za období od 2. 1. 2021 do 2. 3. 2021 a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na zánik pojištění, nebude-li dluh uhrazen do 4. 4. 2021 (zjištěno z upomínky platby ze dne 18. 2. 2021 včetně dodejky). Zánik pojištění byl žalovanému oznámen sdělením ze dne 15. 4. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného pojistného ve výši 4 305 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 15. 4. 2021). Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu před podáním návrhu ze dne 28. 2. 2022 zaslanou žalobkyní dne 1. 3. 2022 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 28. 2. 2022 a poštovního podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce na žalobkyni (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 a dodatku ze dne 16. 12. 2021 včetně přílohy). Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný nesplnil závazek mu plynoucí z uzavřené pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a § 2779 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), a dále podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), jelikož neuhradil pojistné za pojistnou dobu, i přesto, že byl žalobkyní na možnost zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného v souladu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. upozorněn. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace byla odvozena od § 1879 a násl. o.z., tak vznikl nárok na pojistné v poměrné výši 4 305 Kč za období od 2. 1. 2021 do 4. 4. 2021, respektive do konce kalendářního měsíce, ve kterém došlo k zániku pojištění v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné pojistné ani ve lhůtě stanovené pro úhradu pojistného neuhradil, dostal se tím do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a od data následujícího po zániku smlouvy. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 305 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 178/2021, 6 C 45/2021, 6 C 27/2021 nebo 21 C 114/2021). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).