46 C 34/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 460,50 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 10 460,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu a po dokončení registrace zaslal na uvedených webových stránkách žádost o úvěr. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], prohlášením žalovaného o pravidelném měsíčním příjmu a vyžádáním výplatní pásky žalovaného) byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s výší úvěru 5 000 Kč a splatností [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena v souladu s čl. I.23 smlouvy uvedením druhu a čísla průkazu totožnosti včetně jeho platnosti a dále pomocí elektronických kanálů (pomocí mobilního telefonu žalovaného a hesla systémově generovaným kódem). Podpis ve smlouvě byl nahrazen unikátním SMS kódem, který byl žalovanému zaslán v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na mobilní telefon, v tomto případě šlo konkrétně o kód 49cd. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný nevrátil úvěr v datu splatnosti, a proto žalobkyně požaduje rovněž uhrazení poplatku za poskytnutý úvěru ve výši 5 460,50 Kč, bez nároku na slevu z poplatku ve smyslu čl. XV.3 smlouvy o úvěru. Odeslání upomínky dne [datum] předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, žalovaný však do podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] byly zjištěny podmínky pro poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 5 000 Kč s roční úrokovou sazbou 40 % a výší RPSN 9088,10 %, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč (před slevou) / 2 085,50 Kč (po slevě) s tím, že úvěr byl sjednán online. Splatnost úvěru byla dohodnuta na den [datum]. 4. Z potvrzení o platbě [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla odeslána dne [datum] částka 5 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. 5. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na osobu žalovaného a v listopadu 2019 na něj byla přijata platba ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Totožnost žalovaného byla zjištěna z kopie občanského průkazu [celé jméno žalovaného]. 7. Z výplatní pásky vystavené zaměstnavatelem [anonymizována dvě slova] za měsíc 01/ 2019 byl zjištěn čistý příjem žalovaného ve výši 20 462 Kč (hrubý příjem ve výši 27 222 Kč) a dále pak mzda za rok 2018 ve výši 373 581 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně příloh bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu, jejíž předmětem bylo postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni vzniklých ze smluv o zápůjčce, které právní předchůdce žalobkyně uzavřel se svými klienty, specifikovaných v seznamu pohledávek, který je přílohou [číslo] smlouvy. Ve zmíněném seznamu pohledávek nebyla uvedena pohledávka za žalovaným. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku (podacího čísla [anonymizováno]) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení svého dluhu a upozornila jej na možnost jeho vymáhání před soudem. 11. Ze sledování zásilek [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla dodána dne [datum] do [obec]. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne [datum] smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], a.s., peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí, tj. do [datum] společně s poplatkem ve výši 5 460,50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobkyni. Ani přes výzvu k úhradě dluhu žalovaný peněžní prostředky po datu splatnosti nevrátil. 13. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně pak podle § 2390 o.z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne [datum] ve věci C [číslo] účastníků [příjmení] [právnická osoba] GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 17. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným doloženého příjmu za měsíc leden 2019, potažmo za rok 2018 u zaměstnavatele PREFA PRO navzdory tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena o 10 měsíců později a doložený příjem žalovaného tak nemusel být již v době uzavření smlouvy aktuální. Výdaje žalovaného pak žalobkyně nezjišťovala vůbec, o čemž svědčí rovněž způsob uzavření smlouvy a krátký časový rozestup mezi žádostí o poskytnutí peněžních prostředků a jejím faktickým poskytnutím, jelikož smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek na dálku dne [datum] a téhož dne byly peněžní prostředky žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalob