46 C 61/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 93 471,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 507,88 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,77 Kč od [datum] do [datum], dále s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 92 638,51 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 638,51 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti plynoucí žalovanému ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] (dále také„ smlouvy“) uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 8 1. 2019. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Poplatek ve výši 833 Kč požadovala žalobkyně jako měsíční poplatek za pojištění typ C ve výši 119 Kč dle čl. II smlouvy s tím, že k jejich výpočtu dospěla po odečtení splátek započtených na poplatky ve výši 1 666 Kč od celkové naúčtované výše poplatku 2 499 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, jelikož dohodnuté splátky nesplácel řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil před zesplatněním celého dluhu dne [datum]. K zesplatnění dluhu v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěr pak došlo ke dni [datum] Celkem pak žalovaný uhradil žalobkyni částku 27 605,99 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 92 638,51 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 507,88 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 160,77 Kč a z dlužných poplatků ve výši 833 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně vyzýván, ani přesto ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 1 odst. 1 nařízení EP a Rady ES [číslo] ve spojení s čl. XIV bod 1 smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] z akceptace návrhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč s roční úrokovou sazbou 15,90 %. Celková částka splatná žalovaným činila 179 160 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 1 967 Kč vždy ke každému 20. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba], ze kterých byly zjištěny podmínky splácení úvěru a rovněž opatření banky v případě porušení smlouvy včetně prodlení se splácením. 5. Z údajů klienta, z vyjádření [právnická osoba] ohledně schopnosti žalovaného k splácení spotřebitelského úvěru a dále rovněž z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, u bydlení uvedl„ jiné“ a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední, je zaměstnán jako manuální pracovník u [právnická osoba] s.r.o. od února 2018. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala dostupné informace v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MVČR a vycházela dále z výdajů žalovaného odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. 6. Z kopie průkazu totožnosti žalovaného byla zjištěna jeho totožnost a státní příslušnost. 7. Z výpisu ze spotřebitelského účtu [číslo] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 100 000 Kč a od března 2020 již neuhradil žádnou splátkou. 8. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu včetně podacího archu bylo zjištěno, že v důsledku porušení závazku žalovaným žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni [datum] zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, o čemž žalovaného uvědomila prohlášením zaslaným dne [datum]. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba], a.s., [IČO], byla dohodnuta úprava podmínek, za kterých budou pohledávky společnosti první v pořadí uvedené postupovány na druhou v pořadí uvedenou společnost. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z vyrozumění [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným v souladu s rámcovou smlouvou ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním ze dne [datum] zaslaným jednak na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Bulharsku, a to dne [datum]. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] zaslané na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Bulharska včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním k úhradě dluhu. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 15,90 % v měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky téhož dne poskytl žalovanému bezhotovostním převodem, žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, jelikož poslední splátku uhradil v měsíci březnu 2020, žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami prohlásila celý dluh za splatný ke dni [datum]; žalovaný byl o zesplatnění dluhu vyrozuměn a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupila smlouvou ze dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán. 13. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochyb