46 C 69/2022 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 806,69 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku představující smluvní pokutu z titulu porušení smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouvy“), kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] a na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (po zesplatnění úvěru) byla sjednána ve smlouvě v čl. 6. Jistina po zesplatnění úvěru, k němuž došlo dne [datum], včetně neuhrazených úroků do data zesplatnění činila 21 069 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet 48 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 394 Kč spolu s úrokem ve výši 151,7 % ročně. Pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru byla v čl. 6 smlouvy sjednána povinnost úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo]). Pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo žalobkyní před uzavření smlouvy zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na pozici operátor I – obsluha strojů u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a sice na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce [datum], jeho čistý příjem za měsíc listopad 2016 činil 15 356 Kč a za měsíc prosinec 2016 činil 15 175 Kč Tyto částky byly žalovanému vyplaceny na účet vedený u společnosti [právnická osoba] Z nebankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti, z registru [příjmení] byla zjištěna dlužná částka ve výši 5 822 Kč (zjištěno z prohlášení klientů ze dne [datum], z kopie občanského průkazu žalovaného, z pracovní smlouvy ze dne [datum], z výplatních pásek za období 11/ 2016 a 12/ 2016, z potvrzení plateb z transakční historie [anonymizována dvě slova], z karty klienta č. smlouvy [číslo], z výpisu z [anonymizováno], z výpisu z registru [příjmení]). K zesplatnění úvěru došlo dne [datum] a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru (zjištěno z oznámení ze dne [datum]). Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 22 467 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 22 467 Kč od [datum] do zaplacení, dále 695,31 Kč a úrok ve výši 151,7 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dlužná částka se mj. skládala rovněž ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč požadované v souladu s čl. 6 smlouvy a ze smluvní pokuty ve výši 695,31 Kč požadované v souladu s čl. 6 smlouvy (zjištěno z žaloby založené na č.l. 3-6 spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 4 C 123/2017). Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 10. 2017 č. j. 4 C 123/2017-39 bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno; rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 10. 2017 č. j. 4 C 123/2017-39). Žalovaný byl k úhradě dlužné smluvní pokuty vyzván před podáním žaloby, avšak ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu). Po právní stránce byla věc posouzena tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě které se žalobkyně v postavení úvěrujícího zavázala žalovanému v postavení úvěrovaného na jeho požádání a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 151,7 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s řádnou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), zejména pak vyžádáním si pracovní smlouvy a výplatních pásek. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (neuhradil ničeho), využila žalobkyně svého oprávnění a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni [datum]; nová jistina úvěru k tomuto dni činila 21 069 Kč. Od tohoto data pak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Žalobkyně se domáhala zaplacení nikoliv jistiny úvěru, ale smluvní pokuty jako samostatného nároku ve smyslu § 2048 o.z. za porušení povinností plynoucích ze smlouvy, jelikož samotná jistiny jí byla pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 10. 2017 č. j. 4 C 123/2017-39. Požadovaná výše smluvní pokuty pak odpovídá ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotř. úvěru o omezení plateb souvisejících s prodlením, který stanovuje maximální možnou výši požadovaných smluvních pokut tak, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně tak v souladu se zákonem o spotř. úvěru mohla na smluvní pokutě požadovat nejvýše částku 8 500 Kč s tím, že požadovala pouze částku 6 806,69 Kč za současného zohlednění dříve přiznaných smluvních pokut shora citovaným rozsudkem ve výši 998 Kč a 695,31 Kč. Dále žalobkyni vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení podle § 1968 o.z. a § 1970 o.z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobkyně úrok z prodlení požadovala od data následujícího po datu podání žaloby. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Náklady řízení představují částku 400 Kč za uhrazení soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 806,69 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, který byl realizován do podání návrhu ve věci samé včetně (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) a dále dle § 7 bodu 4 a.t. za jeden úkon právní služby, který byl realizován po podání návrhu (účast na jednání před soudem) ve výši 1 500 Kč včetně náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t. a po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč, tj. ve výši 567 Kč. 2. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon právní služby (podání ze dne [datum]), jelikož tvrzení v něm uvedená týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být již součástí žaloby. 3. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 117/2022, 36 C 110/2022, 46 C 144/2022 nebo 24 C 66/2022). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).