6 C 146/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení celkové částky 337 606,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazeného úvěru dle smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, na základě poskytla žalobkyně žalované částku 400 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s dohodnutým úrokem. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr posouzením vyžádaných příjmů a výdajů žalované, nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a databází. Žalovaná se dostala do prodlení s placením splátek, a tak žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 1. 2. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaná zůstala žalobkyni k 31. 5. 2022 dlužna na jistině částku 337 606,94 Kč, úroky z úvěru ve výši 5 615,52 Kč a smluvní úroky z prodlení ve výši 13 222,92 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru číslo: 3 808 646 8 51 ze dne 20. 2. 2017 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, jejíž součástí jsou Všeobecné úvěrové podmínky, a na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 4,99 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 663,33 Kč. Z potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 27. 1. 2017 bylo soudem zjištěno, že v době poskytnutí úvěru pracovala žalovaná jako personalistka s průměrným čistým měsíčním příjem ve výši 42 802 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil, že měsíční výdaje žalované činily do 30 000 Kč. Z výpisu z účtu úvěru od 24. 2. 2017 do 31. 12. 2017 soud zjistil, že dne 24. 2. 2017 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované celkem částku 400 000 Kč. Z všeobecných úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla v případě prodlení žalované se zaplacením více než dvou splátek oprávněna od smlouvy o úvěru odstoupit a požadovat okamžitou splatnost úvěru. Dne 1. 1. 2022 vyzvala žalobkyně v důsledku opakovaného prodlení žalované s placením měsíčních splátek žalovanou k úhradě celého úvěru nejpozději do 31. 1. 2022. 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). <i>8. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, před jejímž uzavření zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s dohodnutým úrokem vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 337 606,94 Kč a dlužného úroku z úvěru ve výši 4,99 % z dlužné jistiny za období od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 5 615,52 Kč a dále od 1. 6. 2022 do zaplacení. 13. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též smluvní úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z.) a zákonný úrok z prodlení v uplatněném rozsahu (ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. do 1. 2. 2022 (zesplatnění úvěru) do zaplacení, které žalobkyně v období od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2022 kapitalizovala částkami 5 615,52 Kč (úrok z úvěru) a 13 222,95 Kč (zákonný úrok z prodlení). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 805 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 505 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).