7 C 113/2017-324 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. Tvrdil, že s žalovanou uzavřeli dne 31.10.1997 manželství před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5.1.2016, č.j. 34 C 194/2015-28, který nabyl právní moci dne 27.5.2016. Na úplném vypořádání společného jmění se s žalovanou nedohodli (rozdělili si pouze obvyklé vybavení domácnosti), proto podal žalobu k soudu. Předmětem řízení učinil [značka automobilu] nabytý za trvání manželství zčásti za prostředky ze společného jmění, přičemž žádal zohlednit při vypořádání vnosy do jeho opravy po zániku manželství. Dále žádal vypořádat prostředky na bankovních účtech účastníků. 2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila uzavření manželství s žalobcem i dobu trvání společného jmění manželů. Oproti návrhu manžela na vypořádání společného jmění však uvedla, že do něj spadá rovněž nemovitost, a to budova [adresa] – objekt k bydlení postavená na pozemku st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v kat. úz. [obec], obci [obec], která byla za trvání manželství postavena na místě původní menší budovy na pozemku, jež žalobci darovali jeho rodiče. Pokud je zapsán v katastru jako její jediný vlastník žalobce, jde o protiprávní stav, budova patří do společného jmění manželů. Původní budovu [adresa] totiž manželé v roce 2002 do základů zbourali, její původní základy rozšířili a na nich v létě 2002 započali se stavbou zcela nového většího rodinného domu. Do podzimu 2002 dokončili hrubou stavbu a v průběhu let 2003 až 2005 stavbu dokončovali, a to dokončením interiéru, rozvodu topení, vody, elektřiny, odpadů, zateplení střechy, instalací oken, střešních oken atd. Fasáda byla dokončena v roce 2009. Výstavba byla dle žalované prováděna svépomocí a financována účastníky z jejich příjmů a úspor. Protože původní stavba zanikla, přestala být věcí v právním smyslu, je dle judikatury nová stavba postavená z prostředků ve společném jmění novou věcí, jež manželé nabyli do společného jmění. Tržní hodnota domu ke dni zániku SJM činila dle žalované 4 185 343 Kč. Tvrzení uváděná žalobcem ohledně pokračování - 3 - 7 C 113/2017 [značka automobilu] činila žalovaná zčásti spornými a k vypořádání doplnila také soubor movitých věcí nacházejících se v předmětné budově [adresa], neboť podle ní, nebyly tyto rozděleny mezi účastníky. Předmětem řízení shodně s žalobcem činila zůstatky na účtech účastníků. 3. Žalobce nesouhlasil s pohledem žalované, že by budova měla být součástí nevypořádaného společného jmění manželů. Podle něho ji získal do svého výlučného vlastnictví darovací smlouvou ze dne 25.6.2001. Za trvání manželství došlo sice ke stavebním úpravám a rekonstrukčním pracím, nikoli však v rozsahu tvrzeném žalovanou. Práce byly prováděny jím a jeho otcem, neboť oba jsou zedníky. Pokud by však soud dospěl k závěru, že skutečně došlo k výstavbě rodinného domu za trvání manželství a tento má být součástí společného jmění manželů, namítal žalobce, že není pravdivé tvrzení, že by výstavba byla financována účastníky z jejich úspor a příjmů. Takovými finančními prostředky, aby jimi bylo možno financovat rozsáhlou rekonstrukci rodinného domu, účastníci nikdy nedisponovali. Téměř veškeré náklady na stavební práce a následné vybavení domácnosti byly hrazeny z prostředků darovaných žalobci jeho rodiči, tedy z výlučných prostředků žalobce, teoreticky se jedná o vnosy žalobce do společného jmění. Rodiče mu takto darovali prostředky na stavební práce a vybavení domu v celkové výši 1 325 000 Kč. Konkrétně dokládal žalobce čestná prohlášení k platbám 400 000 Kč, 250 000 Kč a 150 000 Kč s tím, že zbývající část darovaných prostředků ve výši 525 000 Kč mu byla poskytnuta na základě ústních darovacích smluv bez vyhotovení čestných prohlášení a bylo z nich čerpáno především na nákup stavebního materiálu a stavební úpravy nemovitosti. K tomuto tvrzení doložil žalobce tabulku s doklady k nákupům v celkové částce 481 084,10 Kč. K dotazu soudu posléze v řízení doplnil, že ne všechny tyto účtenky dokládají výdaje, které nejsou zahrnuty v čestných prohlášeních, nelze činit rovnítko tak, že všechny tyto účtenky dokládají právě zbývající částku, jež není zdokladována v čestných prohlášeních. Z větší části se však jedná u těchto účtenkami doložených prostředků o prostředky, které by spadaly do oné částky 525 000 Kč (viz. ú.j. 3.4.2018). Zbývající část do zmíněných 525 000 Kč nebyla dle žalobce takto detailně evidována. Nadto žádal žalobce, aby byla zohledněna hodnota práce vynaložená jeho otcem [jméno] [celé jméno žalobce] na stavební úpravy rodinného domu, rovněž hodnota této práce byla darem žalobci. Žalovaný také nesouhlasil s oceněním domu dle žalované, když se jedná o dům bez pozemku, jež je de facto neprodejný a jeho hodnota by musí být dále nižší. 4. V průběhu řízení trval žalobce na tom, že rodinný dům nelze v žádném případě považovat za součást společného jmění manželů. Trval na tom, že podstat rodinného domu zůstala zachována a nedošlo k jejímu zániku. Jednalo se o rekonstrukci zásadnějšího rozsahu, ale část obvodových zdí zůstala zachována a šlo toliko o přístavbu (či nadstavbu). I kdyby vznikla nová stavba, nabyl by ji ten, kdo ji vytvořil, tj. vlastnictví k ní by nabyl stavebník, ten, kdo stavbu uskutečnil s právně relevantně projeveným úmyslem mít ji pro sebe, což byl žalobce. Odkazoval přitom na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 1174/2001, a svůj úmysl dovozoval ze skutečnosti, že stavbu financoval z prostředků darovaných rodiči na pozemku jimi darovaném a byl také spolu se svým otcem [jméno] [celé jméno žalobce] evidován jako stavebník. Poukázal také na to, že žalovaná se nikdy nedomáhala, aby došlo ke změně zápisu jeho vlastnictví k dané stavbě, neprojevila tak právně relevantním způsobem svoji vlastnickou vůli a jeho vlastnictví nezpochybňovala. Pokud by přesto soud považoval stavbu za součást společného jmění manželů, doplnil žalobce svá tvrzení k jejímu financování tak, že odkázal na již předloženou tabulku nákladů a k ní dokládaný soubor účetních dokladů. Zopakoval, že účastníci neměli prostředky na to, aby rozsáhlou rekonstrukci hradili z úspor, či příjmů. Jeho průměrný čistý měsíční příjem v letech 1995 až 2005 činil 11 393 Kč. Žalovaná pobírala před pokračování - 4 - 7 C 113/2017 zahájením rekonstrukce a při jejím zahájení pouze rodičovský příspěvek, po nástupu do zaměstnání v roce 2002 činil její příjem přibližně 5 000 Kč a neměla ani žádné jiné prostředky, z nich by mohla investice provádět. Téměř veškeré náklady na stavební práce byly hrazeny z prostředků darovaných žalobci jeho rodiči, tedy z jeho výlučných prostředků. Konkrétní platby hradil buď přímo žalobce z darovaných prostředků, nebo tyto platby hradili za něj rodiče. Žalobce také poukázal na to, že na stavbě domu se spolu s ním a jeho otcem podíleli jeho známí, kteří nepožadovali za poskytnuté služby úhradu, své práce prováděli bezplatně. 5. Ke svému tvrzení, že stavba domu měla být financována z příjmů a úspor účastníků doplnila žalovaná, že žalobce byl v letech 2002 až 2005 zaměstnán jako zedník a jeho čistý příjem činil 20 000 Kč měsíčně, výše jeho úspor jí není známa. Ona sama byla v letech 1998 až 2001 na rodičovské dovolené s příjmem 7 500 Kč měsíčně. Od roku 2001 byla zaměstnána jako prodavačka s čistým příjmem 12 500 Kč až 13 000 Kč, její úspory činily 80 000 Kč, použity byly dle jejího dřívějšího tvrzení na okna v nemovitosti. Podle žalované jí žalobce ničeho nepřispíval na domácnost a veškerý jeho výdělek a podstatná část výdělku jejího byly použity na výstavbu domu. Stavba také probíhala převážně svépomocí a příslušným firmám se platilo pouze za materiál (písek, cement, cihly, beton, dřevo na krovy, střešní tašky, obklady, dlažba, sanitární vybavení atd.). Také rozvody vody, plynu a topení realizovala firma. 6. Při jednání dne 3.4.2018 účastníci po dohodě sdělili, že movité věci včetně automobilu, stejně tak jako jejich účty nemají být předmětem řízení. Předmětem vypořádání má zůstat pouze nemovitost postavená na pozemku žalobcem, případně investice do této nemovitosti. Obsahově byla jejich dohoda posouzena jako zpětvzetí žaloby a v daném rozsahu soud řízení o vypořádání společného jmění účastníků zastavil (výrok I.). 7. Mezi účastníky bylo nesporné (a také doloženo rozsudky o rozvodu manželství), že byli od 31.10.1997 do 27.5.2016 manželi, po tuto dobu trvalo také jejich společné jmění manželů. Sporným zůstalo zejména zda došlo k odstranění staré budovy či její rekonstrukci, a tedy posouzení otázky vlastnictví rodinného domu, dále ocenění tohoto domu a výše a původ prostředků, které měly být na jeho stavbu (či rekonstrukci) použity. 8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce s žalovanou uzavřeli manželství dne 31.10.1997 před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5.1.20