7 C 22/2022-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 000 s příslušenstvím. Uvedla, že se obrátila na žalovaného s požadavkem na rychlé dodání PC sestavy. Nabídku PC sestavy žalobkyně telefonicky žalovanému potvrdila a na výzvu žalovaného uhradila zálohovou fakturu. Jelikož následně nedošlo k uzavření kupní smlouvy, vyzvala žalovaného k vrácení složené zálohy, což žalovaný formou SMS zprávy potvrdil. Na další výzvu k vrácení zálohy ze dne 29. 3. 2021 nereagoval. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 4. 5. 2021, rovněž bez reakce žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud zároveň tímto usnesením účastníky podle § 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, bylo ve věci rozhodnuto za podmínek § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů, bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: žalobkyně uhradila žalovanému dne 2. 3. 2021 částku 35 000 Kč (z Potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 3. 2021), a to jako zálohu na materiál (z Faktury [číslo] ze dne 1. 3. 2021). Zálohovou fakturu vystavil a poslal žalobkyni žalovaný (z Faktury [číslo] z E-mailu ze dne 1. 3. 2021) a to poté, co žalované zaslal několik internetových odkazů na počítač (z emailu ze dne 1. 3. 2021). Žalobkyně prostřednictvím e-mailu ze dne 29. 3. 2021 vyzvala žalovaného, aby ji částku ve výši 35 000 Kč vrátil na účet do konce týdne (z E-mailu ze dne 29. 3. 2021). Žalovaný byl k vrácení žalované částky vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 4. 5. 2021 (z Předžalobní upomínky ze dne 4. 5. 2021). 5. Zaplacení dlužných částek, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle ustanovení § 1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se má za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ustanovení § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. V projednávané věci žalobkyně poptávala dodání počítačové sestavy. Z důvodu příslibu dodávky poptávaného zboží uhradila žalovanému na základě jím zaslané faktury částku 35 000 Kč, kdy soud tuto částku posuzuje podle okolností případu a předložených důkazů jako zálohu na materiál, tj. zálohu na kupní cenu. K uzavření samotné kupní smlouvy však nedošlo, jak vyplývá z provedeného dokazování. Záloha se tak stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, neboť ten se bezdůvodně obohatil plněním bez právního důvodu. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení představované žalovanou částkou ve výši 35 000 Kč. 10. Jelikož vrácení bezdůvodného obohacení je vázáno na výzvu obohacenému finanční částku vrátit, posoudil soud prodlení žalovaného s vrácením částky 35 000 Kč s ohledem na výzvu žalobce ze dne 29. 3. 2021, ve které stanovuje žalovanému lhůtu„ do konce tohoto týdne“ k vrácení žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 5. 4. 2021, neboť lhůta do konce týdne stanovená v e-mailu ze dne 29.3.2021, uplynula v neděli dne 4.4.2021 zbývající části soud žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 564 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 764 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).