7 C 307/2022-19 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). V předmětné věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 825 Kč z titulu neuhrazeného pojištění ze smlouvy [číslo] se sjednaným počátkem pojištění dne 25. 5. 2017. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla značky [příjmení], typ [anonymizováno], reg.zn. [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Dne 25. 5. 2017 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, podle které měla žalobkyně žalovanému nahradit v budoucnu vzniklou škodu vzniklou provozem automobilu [příjmení], typ [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno]. Žalovaný za to měl žalobkyni platit částku 761 Kč pro pojistné období jednoho roku a s roční splatností, přičemž pojistné za první pojistné období činilo 722 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 25. 5. 2017. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 25. 5. 2021 do 3. 9. 2021 v celkové výši 225 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 3. 9. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkou ze dne 14. 7. 2021 a předžalobní upomínkou dne 20. 1. 2022. Po právní stránce byla tedy věc posouzena tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“), a § 2782 a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný tak byl povinen žalobkyni platit smluvené pojistné (§ 2758 odst. 1 o. z.). Žalovaný tuto svou povinnost neplnil včas a řádně. Žalobkyni tak vznikl nárok za zaplacení pojistného za výše uvedeného období ve výši 225 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení nákladů za celkem dvě zaslané upomínky, za které žalobkyně nárokuje v souladu se sazebníkem částku 600 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který žalobkyně v období od 4. 9. 2021 do 31. 5. 2022 kapitalizovala částkou 52 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 825 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikaci ustanovení § 14b a. t. soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (viz např. sp. zn. 6 C 207/2020, 6 C 220/2020 nebo 35 C 407/2020), a jehož předmětem je vymáhání pojistných pohledávek vyplývajících z podnikatelské činnosti žalobkyně. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a.t. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).