7 C 318/2022-18 — Okresní soud Praha-východ

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). V předmětné věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného pojištění. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 14. 6. 2019 se sjednaným počátkem pojištění dne 14. 6. 2019. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Dne 14. 6. 2019 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, podle které měla žalobkyně žalovanému nahradit v budoucnu vzniklou škodu vzniklou provozem automobilu [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Žalovaný pak měl za to žalobkyni platit částku 3 858 Kč pro pojistné období jednoho roku s roční splatností. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 14. 6. 2019. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 14. 6. 2021 do 17. 9. 2021 v celkové výši 2 203 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 17. 9. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkou ze dne 26. 7. 2021 a předžalobní upomínkou dne 20. 1. 2022. Po právní stránce byla tedy věc posouzena tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“), a § 2782 a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný tak byl povinen žalobkyni platit smluvené pojistné (§ 2758 odst. 1 o. z.). Žalovaný tuto svou povinnost neplnil včas a řádně. Žalobkyni tak vznikl nárok za zaplacení pojistné za výše uvedeného období ve výši 1 403 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení nákladů za celkem dvě zaslané upomínky, za které žalobkyně nárokuje v souladu se sazebníkem částku 600 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který žalobkyně v období od 18. 9. 2021 do 21. 6. 2022 kapitalizovala částkou 129 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 003 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikaci ustanovení § 14b a. t. soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (viz např. sp. zn. 6 C 207/2020, 6 C 220/2020 nebo 35 C 407/2020), a jehož předmětem je vymáhání pojistných pohledávek vyplývajících z podnikatelské činnosti žalobkyně. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a.t. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).