7 C 344/2022-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 7. 2022 domáhala zaplacení částky 810 Kč z titulu nezaplacených [anonymizována dvě slova] za měsíce červenec 2021, říjen až prosinec 2021 a leden až únor 2022, tj. celkem 6 měsíců po 135 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou poplatku do podání žaloby dne 19. 7. 2022 ve výši 49,63 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná byla od října 2006 evidována jako poplatník [anonymizována dvě slova] (z Potvrzení o přihlášení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Žalovaná neuhradila [anonymizována dvě slova] ve výši 135 Kč za měsíce červenec 2021, říjen až prosinec 2021 a leden až únor 2022 a žalobkyni tak dluží za předmětné období částku ve výši 810 Kč (6 měsíců po 135 Kč). Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po zaslání předžalobní výzvy (z předžalobní upomínka ze dne 28. 3. 2022 včetně dodejky). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). Konkrétně byla věc po právní stránce posouzena podle § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. <i>8. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač.</i> <i>9. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>10. Podle ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> 11. Na základě předložených listinných důkazů a citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná porušila svou zákonnou povinnost, když televizní poplatek v období od července 2021 do února 2022 nehradila řádně a včas a vznikl jí tak vůči žalobkyni dluh ve výši 810 Kč. 12. Žalovaná svou povinnost platit televizní poplatky, stanovenou uvedeným zákonem, v předmětném období nesplnila a tím se s plněním svého závazku dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna platit z nezaplacené částky úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinna podle § 1970 o.z., platit ode dne následujícího po splatnosti z (každé dílčí) dlužné částky úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přičemž žalobkyně podanou žalobou nárokuje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti každého dílčího dlužného poplatku (od 16. dne v každém měsíci) do podání žaloby, tj. do 19. 7. 2022, který kapitalizovala částkou 49,56 Kč. Zároveň soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů na uplatnění pohledávky částku ve výši 63 Kč (náklady na poštovné za zaslání předžalobní upomínky). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Soud žalobkyni přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Z toho také vyplývá, že žalobkyně ve věci učinila pouze dva úkony, za které jí může být přiznána náhrada (písemné podání nebo návrh ve věci samé, předžalobní výzva). Jakožto nezastoupenému účastníkovi nemůže být žalobkyni přiznána náhrada za převzetí a přípravu zastoupení.