8 C 150/2022-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným. 3. Podáním ze dne 3. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že nedisponuje podklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného a z toho důvodu nadále požaduje po žalovaném pouze zaplacení dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tak požadovala pouze zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč oproti závazku žalovaného čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ke dni splatnosti úvěru tak měla být žalovaným vrácena částka v celkové výši 6 150 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla následně postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky a vyzvala ho k plnění, a to písemnými dopisy a prostřednictvím osobní návštěvy pověřeného zaměstnance žalobkyně. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ve smyslu § 142a o. s. ř. 6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a související částečné zastavení řízení nebylo prováděno dokazování vztahující se k tvrzeným okolnostem vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty a smluvního úroku, neboť s ohledem na částečné zastavení řízení a právní posouzení učiněné soudem (viz níže), by takové dokazování bylo nadbytečné. 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu. <i>9. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> <i>14. Podle ustanovení § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.</i> <i>15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>16. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>18. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.</i> <i>20. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.</i> <i>21. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.</i> <i>22. Podle ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.</i> 23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před jednáním, rozhodl soud v souladu s citovanými ustanoveními o. s. ř. o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí (výrok I.). 24. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 zákona o spotř. úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici podklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z toho důvodu původní žalobní nárok redukovala na požadavek na zaplacení jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení. S ohledem na to, že nebyly předloženy žádné podklady prokazující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je zřejmé, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně zkoumána řádně a uzavřená smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 o. z. Po částečném zpětvzetí však předmětem řízení zůstává pouze dlužná jistina, která žalobkyni náleží i v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru). Nárok na zaplacení částky ve výši 5 000 Kč tak byl shledán jako důvodný. S ohledem na to, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, stanovil soud lhůtu k plnění dle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru v obecné dé