8 C 238/2022-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 28 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazení nájemného a plateb za služby spojené s nájmem dle smlouvy o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne 1. 10. 2018. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu prostor sloužícího podnikání, na základě které se žalovaný mimo jiné zavázal hradit měsíčně nájemné ve výši 12 000 Kč na základě vystavené faktury žalobkyní a spolu s platbami za elektrickou energii, plyn, vodu a stočné dle provedených odečtů. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nájemného a odvislých plateb a zůstal žalobkyni dlužen celkem částku 75 240 Kč čítající dlužné nájemné ve výši 36 000 Kč a dlužné platby za energie apod. ve výši 39 240 Kč, kterou uznal co do důvodu a výše dne 1. 6. 2021 a zavázal se dlužnou částku uhradit ve splátkách, přičemž splátku ve výši 25 000 Kč se zavázal zaplatit do 4. 6. 2021 a zbývající dlužnou částku v týdenních splátkách á 5 000 Kč splatných vždy v pátek od 4. 6. 2021 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný takto sjednaný splátkový kalendář neplnil a zůstal žalobkyni dlužen částku 28 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Z listiny označené jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně měla žalovanému přenechat k užívání prostory ve smlouvě vymezené a žalovaný měl za užívání těchto prostor žalobkyni platit měsíčně nájemné ve výši 12 000 Kč spolu s platbami za spotřebu vody, elektrické energie, náklady na likvidaci odpadních vod, úklid společenských prostor dodávku plynu a poplatku svoz TKO, a to na základě vystavených faktur ze strany žalobkyně. 6. Z listiny označené jako uznání dluhu a dohoda o úhradě pohledávky ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že obsahuje důvod dluhu a jeho výši, tj. žalovaný zůstal dlužen žalobkyni za nájemné za období od března do května 2021 částku 36 000 Kč a za poplatky za energie za období od února do května 2021 částku 39 240 Kč, tj. celkem částku 75 240 Kč. Dle dohody o úhradě pohledávky měl žalovaný dlužnou částku ve výši 75 240 Kč zaplatit žalobkyni ve splátkách, a to se splátkou ve výši 25 000 Kč do 4. 6. 2021 a zbývající částku v týdenních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy v pátek počínaje od 4. 6. 2021. 7. Z listiny označené jako předžalobní upomínka dle § 142a o.s.ř. ze dne 22. 2. 2022 včetně obálky s podacím číslem RR090567327CZ soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému upomínku, ve které žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek pod sankcí vymáhání dlužné částky soudní cestou. 8. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 9. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 10. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o nájmu prostor sloužícího podnikání dle ustanovení § [číslo] a násl. a ustanovení § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). <i>11. Podle ustanovení § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2302 odst. 1 o.z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>13. Podle ustanovení § 2053 odst. 1 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>15. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o nájmu prostor sloužícího podnikání, na základě které se žalobkyně zavázala žalované přenechat do užívání prostory smlouvou vymezené a žalovaný se mimo jiné zavázal hradit žalobkyni nájemné spolu s platbami za spotřebu vody, elektrické energie, apod. Ke dni 1. 6. 2021 zůstal žalovaný dlužen žalobkyni celkem částku 75 240 Kč skládající se z dlužného nájemného za březen – květen 2021 ve výši 36 000 Kč a z dlužných plateb za energie za období od února do května 2021 ve výši 39 240 Kč, což žalovaný písemně uznal. Žalovaný se dluh vůči žalobkyni zavázal uhradit ve splátkách s první splátkou ve výši 25 000 Kč splatnou dne 4. 6. 2021 a v následných týdenních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy v pátek počínaje od 4. 6. 2021. Žalovaný svou povinnost uhradit uznaný dluh nesplnil a zůstal žalobkyni dlužen částku 28 000 Kč, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 17. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).