8 C 27/2022-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 18. 1. 2016 smlouvu o dodávce elektřiny. Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa ([obec] [anonymizováno], [obec], PSČ [číslo]) elektřinu ze zařízení distributora a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně uvedla, že své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný však nikoli, když za období od 12. 6. 2019 do 14. 5. 2020 za dodanou elektřinu nezaplatil, ač mu byla řádně fakturována odebraná elektřina celkem za 28 322,36 Kč, vyúčtovaná fakturou [číslo] splatnou dne 11. 6. 2020. Žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužné faktury, žalovaný přesto neuhradil ničeho. 2. Žalovaný (resp. jeho opatrovník) se k žalobě, ač byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný je rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezen ve svéprávnosti, a to s účinností od 29. 3. 2016. V současné době je žalovaný ve svéprávnosti nadále omezen a jeho opatrovníkem je jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného], to vše na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 4. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání nevyjádřili, proto má soud za to, že účastníci nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne 18. 1. 2016 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [obec] [anonymizováno], [obec], PSČ [číslo], na základě které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázala za ní zaplatit sjednanou cenu dle ceníku (prokázáno: smlouvou ze dne 18. 1. 2016). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr v období 12. 6. 2019 do 14. 5. 2020 částku 28 322,36 Kč splatnou dne 11. 6. 2020 (prokázáno: fakturou č. 2017340402). Vyúčtovaná částka představuje rozdíl mezi celkovou cenou spotřebované energie (68 102,36 Kč) a zálohou uhrazenou zákazníkem (39 780 Kč), (viz faktura). Žalovaný na fakturu neuhradil ničeho. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (prokázáno: předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2021 včetně podacího archu z téhož dne). Přes předžalobní upomínku neuhradil žalovaný ničeho. 6. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je soudu známo, že žalovaný je již od dosažení plnoletosti ([datum]) kvůli mentálnímu postižení stižen invaliditou třetího stupně (viz posudek o invaliditě ze dne [datum] – příloha spisu zdejšího soudu [spisová značka]). V lékařské zprávě ze dne [datum] pak bylo konstatováno, že žalovaný trpí středně těžkou mentální retardací a nelze u něj očekávat nárůst vzdělanosti ani intelektu (viz lékařská zpráva ze dne [datum rozhodnutí] – součást spisu [spisová značka]). Znaleckým posudkem zpracovaným pro řízení o omezení svéprávnosti pak bylo shledáno, že žalovaný není schopen samostatně právně jednat. Žalovaný byl s účinností od [datum] omezen ve svéprávnosti mj. pro uzavírání jakýchkoliv smluv a nakládání s jakýmkoliv majetkem, s výjimkou majetku do výše 1 000 Kč měsíčně (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 8. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících zákonných ustanovení: 10. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2999 odst. 2 o. z., plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. 14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v době uzavření smlouvy s žalobkyní ještě nebyl omezen ve svéprávnosti. Zároveň však bylo prokázáno, že již v okamžiku uzavření smlouvy žalovaný trpěl duševní poruchou, která vylučovala svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučovala nebo značně omezovala schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout). Uvedené pak dle § 581 o. z. způsobuje neplatnost smlouvy o dodávce energie uzavřené mezi účastníky (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, v němž byla řešena situace, kdy stěžovatel stižen duševní poruchou nejprve uzavřel smlouvu a až poté byl omezen ve svéprávnosti). Tato neplatnost je přitom absolutní, neboť neschopnost žalovaného samostatně právně jednat při uzavírání smlouvy, obecně zakládá rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. V dané věci pak soud neshledal, že existuje nějaký důvod, z nějž by se dalo usuzovat, že smlouva byla uzavřena čistě ve prospěch žalovaného, a že by na smlouvu mělo být nahlíženo pouze jako na relativně neplatnou (srov. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 38 C 40/2017). Soud tak uzavřel, že smlouva mezi účastníky řízení je dle § 581 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná a nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soud dodává, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně mohla o duševní poruše žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy vědět a nárok žalobkyně tak nebyl shledán jako rozporný s dobrými mravy. I osoba omezená ve svéprávnosti pak odpovídá za bezdůvodné obohacení vyjma situací, kdy je uplatnění nároku v rozporu s dobrými mravy (viz již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). 15. Na základě výše uvedeného soud tak soud uzavírá, že žalovaný se bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o dodávce elektřiny) vůči žalobkyni obohatil o dodávku elektřiny, jejíž hodnota dle ceníku žalobkyně odpovídá částce ve výši 28 322,36 Kč. V daném případě žalobkyně plnila za úplatu na základě neplatné smlouvy a má tak dle § 2999 odst. 2 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě ve výši (neplatně) sjednané úplaty. K tomu soud dodává, že žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje žádné další nároky, které by mohly vyplývat z neplatné smlouvy (např. smluvní pokuta apod.) a z toho důvodu je podaná žaloba v celém rozsahu důvodná, byť na základě odlišného právního posouzení, než jaké prezentovala žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného vystavenou fakturou vyzvala k plnění a žalovaný ve stanovené lhůtě (do data splatnosti faktury) na dluh ničeho neuhradil, má žalobkyně dle § 1970 o. z. nárok také na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty obsažené ve výzvě věřitele (viz § 1958 odst. 2 o. z.). Výši zákonného úroku z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a za běžných okolností by jí tak dle § 142 o. s. ř. náležela náhrada nákladů řízení v plné výši. Soud však došel k závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni by bylo s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vůči žalovanému nepřiměřeně tvrdé. Právě nepřiměřená tvrdost pak může být důvodem pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1525/2001). Žalovaný již v době uzavírání smlouvy byl stižen vážnou duševní poruchou a nemohl posoudit následky svého jednání ani závazky, které z něj vyplývají. V současné době je žalovaný v důsledku zmíněné poruchy omezen ve svéprávnosti prakticky u všech významn