8 C 347/2020-38 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 9. 2020 domáhal, aby žalovaná byla povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, který byl u zdejšího soudu složen v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Sd 55/2019, když v rámci tohoto řízení byla přijata do soudní úschovy částka ve výši 829 970 Kč. Tato částka představovala plnění za užívání prostor v areálu [anonymizováno] tržnice v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], která se nachází na pozemcích par. [číslo] vše k. ú. [část obce], a která zahrnuje 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejné prostranství, zděné oplocení včetně 9 bran (dále jen„ areál“), když složitel, [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], [IČO] (dále jen„ složitel“), nevěděl, komu má tyto prostředky jako odměnu za užívání areálu uhradit. Žalobce se domáhal, aby mu předmětné prostředky byly vydány podle § 298 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ale jeho žádost byla pravomocně zamítnuta. Jako důvod pro vydání prostředků pak žalobce uvedl, že je vlastníkem areálu. Žalovaná areál sice v minulosti užívala na základě nájemní smlouvy č. A/39 /253/01 ze dne 9. 12. 1994, ale vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení s placením nájmu, dal žalobce žalované v souladu se smlouvou výpověď, přičemž výpovědní doba uplynula dne 31. 12. 2012. Žalovaná proto nemá na složené prostředky nárok 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť měla za to, že předmětná plnění patří jí jako plnění z podnájemní smlouvy, když dle jejího názoru byla výpověď nájemní smlouvy neplatná. Žalobce dle jejího názoru nemohl za žalovaným evidovat žádnou pohledávku z titulu nezaplaceného nájemného, neboť všechny tyto pohledávky zanikly započtením. 3. Soud usnesením ze dne 2. 9. 2021, č. j. 8 C 347/2020-31, zamítl návrh žalované na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání, neboť otázka zániku nájemní smlouvy již byla pravomocně vyřešena a běh dovolacího řízení není obecně důvodem pro přerušení řízení. V nyní projednávané věci pak nenastaly žádné zvláštní okolnosti, které by přerušení odůvodňovaly. 4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu č. A/39 /253/01 ze dne 9. 12. 1994, jejímž předmětem byl pronájem areálu, a skutečnost, že žalobce žalované poslal výpověď z tohoto nájmu. 5. Soud má dále po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětného areálu (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 C 104/2012-608 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019 – 822, tato okolnost je soudu dále známa také z jeho úřední činnosti - viz např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 35 C 324/2020, 3 C 320/2020 a další, kdy ve všech těchto řízeních je řešena otázka povinnosti žalované souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tedy částky odpovídající nájemnému za užívání areálu, pouze za odlišné období než v nyní projednávané věci). 6. Dne 26. 8. 2019 převzal soud do soudní úschovy od složitele částku 829 970 Kč, neboť ten jako podnájemce uzavřel dne 1. 4. 1995 s žalovanou podnájemní smlouvu č. 9530092, přičemž žalobce jako vlastník areálu mu sdělil, že nájemní smlouvu žalované s účinností k 31. 12. 2012 vypověděl. Složitel tak nevěděl, komu částku za užívání nebytového prostoru za období duben až červen 2019 zaplatit (prokázáno spisem zdejšího soudu sp. zn. 6 Sd 55/2019, usnesením ze dne 6. 9. 2019, č. j. 6 Sd 55/2019-10). Usnesením ze dne 29. 4. 2020, č. j. 6 S 55/2019-23, zdejší soud zamítl žalobcovu žádost na vydání předmětu úschovy (prokázáno usnesením ze dne 29. 4. 2020, č. j. 6 S 55/2019-23). 7. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř., je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle odst. 2 jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. 8. Podle § 159a odst. 1. o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle odst. 3, v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. 9. S ohledem na ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. je soud vázán výrokem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 C 104/2012-608, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019 – 822, a ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. pak je povinen vycházet z těchto rozsudků v jejich zbývajících částech. Tyto rozsudky se zabývaly existencí dluhu žalovaného na nájemném za období od roku 2010, dále důvody pro vyklizení žalovaného z areálu, jakož i důvody pro zánik nájemního vztahu. 10. Soud má z uvedených rozsudků za prokázané, že žalobkyně do vyhlášení předmětných rozsudků byla vlastníkem areálu a jako taková vypověděla žalované nájemní smlouvu č. A/39 [číslo] na pronájem areálu pro dluh na nájemném, přičemž výpovědní doba skončila dne 31. 12. 2012 Obvodní soud pro Prahu 7 proto žalované uložil uhradit žalobkyni částku 246 417, 488 Kč s příslušenstvím (jako dlužné nájemné od III. čtvrtletí roku 2010 do konce roku 2012) a vyklidit areál do 30 dnů od právní moci rozsudku, a to i přes skutečnost, že dle žalované předmětný dluh na nájemném neexistoval. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 1. 2020. 11. Žalovaná namítala, že výpověď nájmu byla učiněna neplatně, když žalovaná žalobkyni nedlužila na nájemném ničeho, protože pohledávka žalobkyně zanikla započtením. Žalovaná v tomto řízení tuto námitku vznesla nedostatečně konkrétně, takže nebylo možné ji nijak posoudit, k jednání se nedostavila, takže ani nemohla být náležitě poučena. I kdyby však žalovaná tuto námitku vznesla dostatečně konkrétně, jde o otázku, kterou již vyřešil Obvodní soud pro Prahu 7 ve výroku svého rozsudku, když žalované uložil nájemné za předmětné období uhradit, a zdejší soud je tímto výrokem dle § 159a odst. 3 o. s. ř. vázán. 12. Soud proto uzavřel, že nájemní smlouva žalované na pronájem areálu skončila dne 31. 12. 2012 skončením výpovědní doby, když výpověď byla učiněna z důvodu neplacení nájemného. 13. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 14. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 15. Podle § 3074 odst. 1 o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou rozhodného práva a uzavřel, že na úkony, které nastaly před koncem roku 2013, se aplikuje právní úprava platná a účinná do konce roku 2013. Ve zbytku se pak aplikuje o. z. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Žalobkyně se domáhá vydání předmětného plnění z titulu ochrany svého vlastnického práva, když předmětné prostředky představují platbu za užívání věci žalobkyně v roce 2019. Pokud složitel využíval areál, aniž by měl k tomu zákonný důvod, obohatil se na úkor žalobkyně a té proto náleží za toto užívání náhrada ve smyslu § 2991 a násl. o. z. 19. Podle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. 20. Podle § 666 obč. zák., nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak. 21. Žalovaná odvozovala svůj nárok na předmětná plnění od podnájemní smlouvy uzavřené mezi ní a složitelem. Soud při tom poznamenává, že podnájemní smlouva je právním titulem, pro který by žalované mohla vzniknout nárok na zaplacení sjednané úplaty a který by vylučoval nárok žalobkyně na toto plnění. 22. Podstatou podnájemní smlouvy podle § 666 obč. zák. je právo nájemce poskytnout věc další osobě, a to za úplatu. Právo nájemníka požadovat prostředky za podnájem vyplývá z podnájemní smlouvy, přičemž právo poskytovat předmět nájmu třetí osobě je pro nájemníka přímo odvozeno od nájemní smlouvy. Pokud tedy nájemní smlouva zanikne, zaniká i oprávnění nájemníka poskytovat předmět nájmu další osobě a tedy zaniká i podnájemní smlouva a tím i důvod žalovaného po