8 C 371/2022-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 38 460 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně nejprve dne 11. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401147186, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 510 Kč do 4. 1. 2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila toliko částku 17 640 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 10 079, 880,12 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 880,12 Kč. Dále byla dne 10. 3. 2020 mezi shodnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401152910, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč do 4. 5. 2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila toliko částku 10 500 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 19 774,99 Kč a na poplatcích částku 3 089,64 Kč. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěry zhodnocením rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů žalované, přičemž za tímto účelem si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované potřebné doklady. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení). Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 800 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 4. 1. 2021 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 1401147186 ze dne 11. 11. 2019). Dále uzavřely smlouvu, na základě které poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 4. 5. 2021 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 1401152910 ze dne 10. 3. 2020). Žalovaná uhradila celkem částku 28 140 Kč, přičemž částka 10 500 Kč byla započtena na prvou smlouvu o spotřebitelském úvěru a zbývajících 17 640 Kč na druhou smlouvu. Žalovaná v kartě zákazníka ke své finanční situaci uvedla, že její čistý měsíční příjem činí cca 12 700 Kč, za výdaje na bydlení vynaloží částku 3 500 Kč, za osobní výdaje 3 500 Kč a na splátky za úvěry/zápůjčky částku 2 100 Kč (z prvé smlouvy o úvěru) (viz zákaznická karta ze dne 11. 11. 2019 a zákaznická karta ze dne 10. 3. 2020). Na základě smlouvy o postoupení byly obě pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. <i>6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. <i>10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné o