9 C 18/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u nadepsaného soudu dne 26. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 15 514,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 6. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou. Nedílnou součástí této smlouvy byly Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 342 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci počínaje 15. 7. 2018 a zaplatit úrok ve výši 10,9 % p.a. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila a opakovaně se dostávala do prodlení se splácením. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 15. 5. 2021, a to oznámením o zesplatnění úvěru. Dlužná částka se stává z jistiny ve výši 15 014,92 Kč, poplatků 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 335,03 Kč za období od 16. 6. 2018 do 20. 10. 2021 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585,36 Kč za období od 16. 5. 2021 do 20. 10. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku. 2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne 16. 6. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná zavázala úvěr uhradit v 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 342 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci počínaje 15. 7. 2018 a zaplatit úrok ve výši 10,9 % p.a. (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru a smlouvou o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník (prokázáno smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami a sazebníkem). Na základě předmětné smlouvy byl žalované dne 16. 6. 2018 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila a opakovaně se dostávala do prodlení se splácením (prokázáno 1. upomínkou, 1. výzvou, 2. výzvou a poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 1. 3. 2021 vč. podacího lístku). Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni 15. 5. 2021, a to oznámením o zesplatnění úvěru, v souladu s čl. 9 Obchodních podmínek (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 17.5.2021). Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 15 014,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 335,03 Kč za období od 16. 6. 2018 do 20. 10. 2021 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585,36 Kč za období od 16. 5. 2021 do 20. 10. 2021 a poplatků ve výši 500 Kč (prokázáno výpisem z účtu a transakční historií). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16. 6. 2018, z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně za posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, dle kterých po vyhodnocení dlouhodobých kreditních a debetních obratů činil příjem žalobkyně 12 452 Kč a výdaje 10 727 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru a výpisy z běžného účtu žalované). Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku (prokázáno upomínkou ze dne 4. 10. 2021, vč. potvrzení o podání). 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). 6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas a žalobkyně úvěr v souladu se smluvenými podmínkami zesplatnila ke dni 15. 5. 2021. Bylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované k zaplacení poskytnutého úvěru ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnuté půjčky ve výši 20 000 Kč, respektive splátky ve výši 342 Kč, odpovídaly reálným možnostem žalované, tj. jejímu průměrnému příjmu 12 452 Kč měsíčně a výdajům ve výši cca 10 727 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru a výpisy z běžného účtu žalované). Protože žalovaná dluh doposud neuhradila, dostala se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty ve výši 15 514,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.