9 C 26/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 19 784,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,90 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 340 Kč splatných do 10. dne v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila zbývající úvěr za splatný. Dlužná částka ke dni podání žaloby na jistině činila 18 838,40 Kč, na poplatcích 946 Kč, na úroku částku 1 640 Kč, na úrocích z prodlení částku 1 280,78 Kč. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2021, č.j. 57 C 387/2020-43, vyslovil tento soud svou místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu Praha – východ jako soudu místně příslušnému. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a dále v podání ze dne 9. 3. 2022. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné úvěrové podmínky žalobkyně a Ceník poplatků (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] Všeobecnými úvěrovými podmínkami a Sazebníkem poplatků). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 340 Kč splatných do 10. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 8. 2018 (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Žalobkyně poskytla dne 17. 7. 2018 na účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] částku 20 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). V článku 8 odst. 8.2 písm. b) smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že v případě porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného vzniká žalobkyni právo zesplatnění celé dlužné částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, vyzvala jej žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno záznamem žalobce o zaplacených splátkách úvěru a poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 21. 12. 2019). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 1. 2020 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 22. 1. 2020). Výše dlužné částky ke dni podání žaloby činila celkem 19 784,40 Kč, z toho 18 838,40 Kč na jistině, na poplatcích 946 Kč, na úroku částku 1 640 Kč, na úrocích z prodlení částku 1 280,78Kč (prokázáno výpisem z účetní evidence). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy k zaplacení před podáním žaloby (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2020, včetně podacího archu). Žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 17. 7. 2018 bylo prokázáno, že hlavní příjem žalovaného činila částka 20 255 Kč z pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou, přičemž kde dni žádosti neměl žalovaný žádné další splátky úvěru, výdaje na nájemném, či jiné ostatní splátky (výživné srážky ze mzdy, léky apod.). 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr v souladu se smluvenými podmínkami ke dni 22. 1. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého plnění ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnutého plnění, resp. splátek pro jeho vrácení (ve výši 340 Kč měsíčně) odpovídala reálným možnostem žalovaného, tj. jeho příjmu 20 255 Kč měsíčně z pracovního poměru na dobu neurčitou, přičemž kde dni žádosti neevidoval žalovaný žádné další splátky jiných úvěrů, výdaje na nájemném, či jiné ostatní splátky (výživné srážky ze mzdy, léky apod.). Protože žalovaný svůj dluh řádně neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění dluhu do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“) náleží odměna ve výši 1 900 Kč, a dle § 13 odst. 3 AT náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a za písemné podání nebo návrh ve věci samé, předžalobní výzva) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 600 Kč částkou 1 386 Kč. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).