9 C 38/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 5.4.2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 207 720 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16.11.2021 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tvrdila, že jako zapůjčitel uzavřela s žalovaným jako vydlužitelem dne 23.11.2020 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému převodem na účet částku ve výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem, a to v 36ti měsíčních splátkách ve výši 5 990 Kč k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020 Smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena jako mezi podnikateli při podnikatelské činnosti. Žalovaný neplnil řádně a včas podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když toliko uhradil splátku ve výši 5 990 Kč dne 8.12.2020, 11.1.2021, 15.2.2021, 10.3.2021, 9.4.2021, 10.5.2021, 4.6.2021, 12.7.2021 a dne 28.2.2021 částku ve výši 90 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého dosud nesplaceného úvěru, dle článku 8.3 smluvních podmínek, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 60 dnů u splátky č. 9 splatné dne 25.8.2021. Ke zesplatnění tak došlo dne 25.10.2021. Zesplatnění se tak týkalo nejen jistiny, ale též úroků, které se staly součástí jistiny (viz článek 8.4. smluvních ujednání). V souladu s článkem 8.1 bod a) a b) vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479,20 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, což nastalo u dvou splátek (splátka č. 9 a 10), a dále ve výši 778,70 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení delším jak 30 dnů, tedy u jedné splátky (splátka č. 9); celkem tak smluvní pokuta činí 1 736 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 38 264 Kč sjednané v článku 8.5 smluvních ujednání pro případ, že žalovaný nezaplatí zesplatněnou zápůjčku ani ve lhůtě 10ti dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Výše smluvní pokuty pak odpovídá 25% z dlužné jistiny po zesplatnění (tedy včetně úroků). Žalovaný dlužnou částku představující 167 720 Kč jako jistinu, smluvní pokutu ve výši 1 736 Kč a smluvní pokutu ve výši 38 264 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze součtu těchto částek od 16.11.2021 do zaplacení dosud neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízeném na 2.8.2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání doručeno dne 22.7.2022, žaloba již 13.6.2022. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav. 4. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 23.11.2020 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] kterou se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, a žalovaný jako vydlužitel se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 135 640 Kč v pravidelných 36ti měsíčních splátkách ve výši 5 990 Kč počínaje od prosince 2020. V článku 8.3 si smluvní strany dohodly, že pokud nebudou uhrazeny dvě za sebou jdoucí splátky anebo se vydlužitel ocitne v prodlení s plněním jedné splátky delším jak 60 dnů, potom dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, tedy jistiny i úroku. Pro případ prodlení s úhradou splátky o více jak 15 dnů se smluvní strany dohodly, že žalovaný bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky; pro případ prodlení s plněním splátky o více jak 30 dnů pak činí smluvní pokuta výši 13% z dlužné splátky, a to nad rámec předešlé smluvní pokuty (viz článek 8.1 smluvních ujednání). Pro případ, že si po zesplatnění zápůjčky žalovaný neuhradí dlužnou částku do 10ti dnů ode dne zesplatnění, smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, a to v článku 8.5. smluvních ujednání (prokázáno smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy byl rozpis splátek. Jak prokazuje doklad o vyplacení zápůjčky, byla žalovanému částka 80 000 Kč zaslána na účet [číslo] [bankovní účet]. Z karty klienta k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný plnil splátky 1.-8 s tím, že počínaje splátkou č. 9 přestal hradit úplně. Oznámením ze dne 25.10.2021 bylo žalovanému sděleno, že v důsledku prodlení s plněním splátky delší jak 60 dnů došlo k zesplatnění celé zápůjčky a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč. Jak prokazuje dodejka, bylo oznámení zasláno na adresu žalovaného a uloženo na poště dne 26.11.2021 faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vystavila fakturu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479 Kč (za období od 25.9.2021 do 11.10.2021). Z faktury [číslo] bylo zjištěno, žalobkyně žalovanému vystavila fakturu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479 Kč a 778,70 Kč (za období od 25.8.2021 do 10.9.2021 a 10.9.2021 do 27.9.2021). Z výzvy ze dne 27.9.2021 a ze dne 16.3.2022 spolu s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci, neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost může být žalována u soudů tohoto členského státu, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (článek 6 a 7 nařízení č. 1215/2012). Podle článku 4 nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17.6.2008 (Řím I) je rozhodným právem v daném případě právo České republiky, když sídlo poskytovala služby –zápůjčky - (když se jedná o vztah ze smlouvy o zápůjčce, jak je uvedeno dále) se nachází na území České republiky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem (dle § 2390 o.z.), což se přes výzvu nestalo. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny včetně úroků. 9. Pokud jde o úroky, tyto byly sjednány ve smlouvě ve výši 135 640 Kč, což představuje (s ohledem na to, že se jedná o zápůjčku, která by měla být vrácena do 3 let od poskytnutí) úroky ve výši cca 56% ročně. Byť smlouva byla uzavřena mezi oběma účastníky jako podnikateli v rámci výkonu podnikatelské činnosti, nezbavuje to soud povinnosti přezkoumat, zda sjednané úroky nejsou v rozporu s dobrými mravy. 10. Dle ustanovení § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Dle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 15. V souladu s ustálenou judikaturou lze zpravidla úroky sjednané ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, považovat za úroky nepřiměřené; takové úroky jsou pak v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Je nerozhodné, zda se jedná o úrok sjednaný mezi podnikateli anebo mezi podnikatelem a spotřebitelem, neboť po