15 C 25/2023-68 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 39 159,21 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 15. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 13 668 Kč a administrativním poplatkem ve výši 10 800 Kč, tj. celkově 54 468 Kč, ve 23 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala vyhodnocením příjmů a výdajů žalovaného, kdy výdaje vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku 14 477,74 Kč měsíčně (z toho sázky 11 645,83 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, dne [datum] došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny. Na poskytnutou zápůjčku žalovaný uhradil celkově 22 830 Kč, které žalobkyně započetla na jistinu (9 927 Kč, obchodní úroky 8 403 Kč a administrativní poplatky 4 500 Kč). Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy [číslo] ze dne 15. 12. 2020 spolu s fotografií občanského průkazu žalovaného, splátkovým kalendářem, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami a sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 270 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 39 % ročně, celkově měl vrátit částku 54 468 Kč. 5. Z výpisu z účtu o potvrzení výplaty soud zjistil, že žalovanému byla dne 15. 12. 2020 vyplacena částka 30 000 Kč. 6. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, žalobkyně ověřila, že žalovaný není v insolvenci ani exekuci, má platný občanský průkaz. 7. Z výplatní pásky za září 2020 soud zjistil, že měsíční mzda žalovaného činila 30 769 Kč. 8. Z formuláře příjmů a výdajů soud zjistil, že žalovaný si vyhodnotil svůj měsíční příjem na 30 000 Kč, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost ani pravidelné splátky půjček, byl svobodný. 9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl počáteční zůstatek - 90,16 Kč a konečný zůstatek - 66,10 Kč, přičemž z výpisu je patrné, že za dané období za sázení utratil 46 000 Kč, byla mu vyplacena mzda 30 185 Kč. 10. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl počáteční zůstatek - 66,10 Kč a konečný zůstatek - 95,10 Kč, přičemž z výpisu je patrné, že za dané období za sázení utratil 32 350 Kč, byla mu vyplacena mzda 30 769 Kč. 11. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl počáteční zůstatek - 95,10 Kč a konečný zůstatek - 95,40 Kč, přičemž z výpisu je patrné, že za dané období za sázení utratil 36 800 Kč, byla mu vyplacena mzda 28 018 Kč. 12. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že celkově byla žalovaným uhrazena částka 22 830 Kč. 13. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s tím, že pokud k úhradě nedojde, stane se celý úvěr splatným. 14. Z oznámení o zesplatnění ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o zesplatnění, byl vyzván k úhradě dluhu do 28. 6. 2022. 15. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení dluhu. 16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr sice řádně ověřila příjmy žalovaného, avšak naprosto ignorovala reálnou výši jeho výdajů plynoucích z výpisů, které měla žalobkyně k dispozici, a nehledě na tyto výpisy stanovila výši výdajů dle svého scóringového modelu. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil celkově 22 830 Kč. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala ke splacení dluhu, přičemž mu poskytla lhůtu do 28. 6. 2022. 17. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>18. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 22. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit – a z těchto doložených listin musí vyvodit závěry (nestačí toliko formální vyžádání si listin). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. 23. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 24. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 7 170 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně si úrok částečně kapitalizovala za období před i po zesplatnění, ohledně data prodlení žalovaného však vyšel soud z předložené výzvy k úhradě dluhu do 28. 6. 2022, den následující se tedy žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohocení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 25. Žalovaný byl sice procesně převážně úspěšný (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III).