15 C 41/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 448 582,70 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným po posouzení jeho úvěruschopnosti uzavřela dne 30. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 396 773 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 853 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný sjednané splátky úvěru nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto využila práva požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 19. 1. 2022. Na jistině dluží žalovaný částku 448 582,70 Kč, na úroku částku 35 090,40 Kč, na zákonném úroku z prodlení částku ve výši 30 412,55 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 449 082,70 Kč od 20. 9. 2022 do 22. 9. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 448 582,70 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 449 082,70 Kč od 20. 9. 2022 do 22. 9. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 448 582,70 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení. Na dlužnou částku uhradil žalovaný 500 Kč dne 22. 9. 2022 a 7 500 Kč po podání žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 25. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na žalovaným uhrazené částky v celkové výši 7 500 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně podepsala s žalovaným téhož dne smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 396 773 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej i s úrokem ve výši 10,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 5 853 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje [datum], přičemž poslední splátka ve výši 1 850 Kč měla být zaplacena dne 21. 8. 2028; roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 11,94 %, celkem mělo být při řádném splácení zaplaceno 626 235 Kč. V případě prodlení žalovaného se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splácením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný a požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník pro soukromou klientelu žalobkyně. 6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že v žádosti o úvěr uvedl žalovaný svůj příjem ve výši 17 863 Kč. Žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a skutečnost, že žalovaný neměl v interní evidenci klientů žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně proto s využitím interních informací, statistických údajů stanovila výdaje žalovaného na částku 6 072 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti jiný úvěr se splátkou 4 531 Kč, který byl zkonsolidován v rámci předmětné úvěrové žádosti s tím, že splátka nového úvěru činila 5 853 Kč. 7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2019 soud zjistil pohyby na běžném účtu žalovaného. Z těchto výpisů je patrné, že žalovaný pravidelně svůj účet přečerpával do kontokorentu, přičemž nejvýrazněji jej přečerpával v období 3 měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru (za červen 2019 činil rozdíl počátečního a konečného zůstatku - 74 709,10 Kč, za červenec 2019 činil tento rozdíl - 11 505,05 Kč, za srpen 2019 činil rozdíl - 6 945,41 Kč); žalovaný dále využíval služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů ([právnická osoba]) a platil náklady exekuce. Pravidelné výdaje žalovaného z jeho výpisů z běžného účtu nelze vypozorovat, jelikož si ve sledovaném období často vybíral prostředky z účtu v hotovosti. Dne 30. 9. 2019 mu byla z čerpaného úvěru připsána na účet částka 102 670,30 Kč. Zbývající části byl konsolidován předchozí úvěr u žalobkyně. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 19. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že úvěr žalovaného byl zesplatněn žalobkyní ke dni 19. 1. 2022. 9. Z výpisů z úvěrového účtu a dokumentu nazvaného„ Podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaný čerpal částku 396 773 Kč dne 30. 9. 2019. Žalovaný na tuto čerpanou částku uhradil žalobkyni celkem 56 983,38 Kč, přičemž po zesplatnění úvěru se jednalo o úhrady dne 9. 6. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 13. 7. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 12. 8. 2022 ve výši 500 Kč a dne 22. 9. 2022 ve výši 500 Kč. 10. Z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 9. 2022 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 11. Soud má na základě shora uvedených zjištění prokázaný následující skutkový stav věci. Dne 30. 9. 2019 byla mezi účastníky řízení podepsána smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytnula žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 396 773 Kč (na účet žalovaného byla připsána částka 102 670,30 Kč, jelikož došlo ke konsolidaci předchozího úvěru žalovaného u žalobkyně). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, proto žalobkyně stanovila jeho výdaje odhadem. Žalovaný rovněž nepředložil žádné listiny k prokázání své úvěruschopnosti a žalobkyně tak měla k dispozici toliko výpisy z jeho běžného bankovního účtu. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 56 983,38 Kč, po podání žaloby poté částku 7 500 Kč. 12. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>13. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebit