22 C 85/2023-71 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala zřízení práva stavby s následujícími tvrzením. Žalobkyně je společnost s ručením omezeným podnikající pod obchodní firmou , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , sídlem , adresa, , předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, zapsána od , datum, , obchodní rejstřík , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dle usnesení soudního exekutora, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, č.j. , spisová značka, z , datum, a rozsudku Okresního soudu v , Anonymizováno, čj. , spisová značka, z , datum, je výlučným vlastníkem rozestavěné stavby na pozemku par č. st. , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, u Řehenic, list vlastnictví č. 858, Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , kdy stavba je na pozemku par. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 (zastavěná plocha a nádvoří), list vlastnictví č. , hodnota, , Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vlastníkem je žalovaný. Dle žalobkyně jde-li o pozemek pod stavbou, tj. parc. č. st. , Anonymizováno, , je předmětem řízení posouzení stavu, kdy je stavba na cizím pozemku. Tj. problematika v minulosti opakovaně řešená Nejvyšším soudem, kdy obecně platí, že nikoliv všechny stavby umístěné bez existujícího právního titulu na cizích pozemcích jsou stavby neoprávněné. Rozhodující je, zda právní titul k umístění stavby na cizím pozemku existoval v době, kdy byla stavba zřízena. Nejvyšší soud rozlišuje dva případy, a to stavby od počátku neoprávněně postavené na cizím pozemku a stavby postavené na cizím pozemku na základě práva (časově omezeného i neomezeného), později zaniklého. O neoprávněnou stavbu se jedná pouze v prvním jmenovaném případě. Žalovaný nabyl vlastnické právo ke stavbě v dražbě dne , datum, , exekuční řízení bývalého vlastníka, paní , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, , soudní exekutor, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , tj. právního nástupce oprávněného stavebníka, kterému k umístění stavby svědčilo časově neomezené právo později zaniklé, resp. rozštěpené mezi více spoluvlastníků, a proto ji nelze označit za stavbu neoprávněnou. Nadto paní , jméno FO, byla v době zřízení předmětné stavby i vlastníkem pozemku par. č. st. , Anonymizováno, , vlastnické právo k němu rovněž pozbyla v dražbě dle usnesení soudního exekutora, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , čj. , spisová značka, , z , datum, . Pro posouzení otázky, je daný právní stav, spočívající v rozdílném vlastnictví pozemku a stavby, je třeba zohlednit, kromě zmiňovaného hlediska oprávněnosti i kritérium časové, tj. zda byla stavba na cizím pozemku zřízena před 1. 1. 2014, za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nebo po 31. 12. 2013, účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, z 30. 1. 2020, vypracovaného v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , je zřejmé, že jde o stavbu zřízenou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (znalkyně odhaduje stáří stavby cca 15 let). Je tak otázkou, jaký právním předpisem se bude vypořádání tohoto stavu řídit. Odpověď je dána judikatorně, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jde-li o stavby umístěné historicky na cizích pozemcích na základě práva, které zaniklo, platí § 3055 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.“, tedy stavby zřízené na cizích pozemcích se nestanou jejich součástí. Zde však použitelnost současné právní úpravy končí, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, z 16. 3. 2016 stanovil výjimku z obecného pravidla, že vypořádání stavby umístěné na cizím pozemku by mělo probíhat podle právní úpravy účinné v době, kdy soud o vypořádání rozhoduje: „Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 není nová úprava použitelná.“ Druhý potencionálně použitelný právní předpis, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, žádnou právní úpravu staveb zřízených na cizím pozemku na základě práva, které zaniklo, rozštěpilo se mezi více vlastníků, neobsahuje, odpověď je třeba hledat v judikatuře, rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 746/2007, z 19. 3. 2007: „Vrchní soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že tu dochází ke konkurenci dvou relativně samostatných a nezávislých režimů vlastnictví - žalobcova vlastnictví k pozemkům a vlastnictví žalovaného ke stavbám na těchto pozemcích stojícím. Tomu, aby tento střet byl vyřešen za použití ustanovení § 126 ObčZ, brání skutečnost, že zásah do vlastnictví (právních předchůdců) žalobce nebyl zásahem neoprávněným; žalovanému ke zbudování staveb svědčil způsobilý právní důvod. Posouzení věci podle ustanovení § 135c ObčZ o neoprávněné stavbě však rovněž není možné. Rovná ochrana všech forem vlastnictví, zavedená do našeho právního řádu ústavním zákonem č. 100/1990 Sb. a znovu proklamovaná Listinou základních práv a svobod, neumožňuje na posuzovanou věc nahlížet tak, že by žalobce jako vlastník pozemků měl více práv, a jako by se žalované družstvo, které je vlastníkem staveb na těchto pozemcích stojících, muselo podřídit panujícímu vlastnictví k půdě.“ Tedy lze uzavřít, že vlastník stavby, zřízené před 1. 1. 2014 na cizím pozemku, požívá stejné ochrany jako vlastník pozemku, původní stavebník předpokládal na tomto její trvalé zřízení. Dalším významným důsledkem citovaného závěru Nejvyššího soudu je, že žalobkyně, vlastník stavby, se může domáhat přikázání pozemku do výlučného vlastnictví stejně, přikázání stavby. V návaznosti na tuto konkurenci dvou rovnocenných vlastnických práv tak žádá o zřízení práva stavby dle § 1240 a následující zákona č. 89/2012 Sb., ve svůj prospěch, i každého dalšího vlastníka rozestavěné stavby, spočívající v právu mít na pozemku par. č. st. , Anonymizováno, umístěnou stavbu. Právní zájem na určení práva stavby k pozemku par. č. st. , Anonymizováno, spočívá v potřebě právní jistoty nerušeného umístění jeho stavby. Nadto je zásadní, že zřízení práva stavby k pozemku par. č. st. , Anonymizováno, žalovaného nijak neomezuje, když není, v minulosti nikdy nebyl, jím užíván, lze si těžko představit, že by jeho užívání stejným způsobem (za náhradu) pociťoval jako újmu. V době nabytí vlastnického práva žalovaného k pozemku par. č. st. , Anonymizováno, , 6. 5. 2015, kdy nastaly účinky vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, byla rozestavná stavba na tomto pozemku zřízena, např. usnesení o příklepu soudního exekutora, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , č.j. , spisová značka, , z , datum, , kde je předmětná stavba uvedena, odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, , vypracované v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, Okresní soud v , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, . Lze s jistotou uzavřít, že daná stavba se na pozemku par. č. st. , Anonymizováno, nacházela dříve, než se žalovaný stal jeho vlastníkem, mnohem dříve, když byla v katastru nemovitostí zapsána minimálně k 31. 12. 2013, žalovaný musel být v době nabytí vlastnického práva k pozemku par. č. st. , Anonymizováno, s touto skutečností nezbytně obeznámen, srozuměn, přesto od vydražení pozemku par. č. st. , Anonymizováno, neustoupil. Je tak zřejmé, že u pozemku par. č. st. , Anonymizováno, je předmětem tohoto řízení posouzení právního poměru týkajícího se věcných práv, konkrétně práva vlastnického a práva stavby. Dle § 1240 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, „Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízeno.“ Dle § 1243 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, „Právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci.“ Dle žalobkyně jsou splněny všechny podmínky vyžadované citovanými ustanoveními. Umístění stavby žalobkyně na pozemku žalovaného nelze právně zajistit jinak než zřízením práva stavby v jeho prospěch dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zřízením práva stavby, jako práva věcného. Úplata za zřízení práva