24 C 337/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 616,11 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše [částka] a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku ve výši 4% z aktuální dlužné částky měsíčně, se splatností vždy k 20. dni měsíce. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení a nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně ke dni [datum] úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá po žalovaném uhrazení nesplacené jistiny ve výši 29 938,11 Kč, poplatků ve výši 78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se současně domáhala po žalovaném uhrazení kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 4 889,03 Kč a dále pak úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 938,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 35,33 Kč za období od [datum] do [datum] a dále pak do zaplacení. Výzvu před podáním žaloby žalobkyně žalovanému odeslala. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena. 6. V daném případě pak žalobkyně vycházela z údajů o žalovaném uvedených v „ kartě klienta“, které žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy. Podle toho žalobkyně vycházela z toho, že čisté měsíční příjmy žalovaného dosahují [částka], příjmy dalších členů domácnosti dosahují částky [částka], žadatel je ženatý, má jedno dítě, bydlí u rodičů a výdaje domácnosti dosahují [částka] měsíčně (prokázáno tzv.„ kartou klienta“ a návrhem smlouvy). Dále žalobce k otázce posouzení úvěryschopnosti žalovaného již doložil jen obecný dokument nazvaný„ metodika posouzení“, který však toliko obecně popisuje způsob postupu při ověřování úvěryschopnosti žadatele o úvěr. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalovaného nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovaným jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, nájemní smlouva, prohlášení rodičů ohledně bydlení atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se spolehla jen na údaje, které jí žalovaný sdělil, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem. 7. Soud proto žalobkyni přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši nesplacené jistiny a následně přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny ve výši od [datum] (den následující po splatnosti úvěru) do za placení, ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 8. Povinnost k plnění uložil soud žalované v obecné pariční lhůtě dle ustan § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 443 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 265 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 616,11 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.