35 C 105/2023-50 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] [obec] a pozemku parc. [číslo] vše ka. ú. a [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“). Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 1/6, kterou nabyl rozhodnutím exekutora dne [datum], a žalovaná je vlastnicí podílu o velikosti ½. Žalovaná od [datum] užívá předmětnou nemovitost celou, čímž z její strany dochází k bezdůvodnému obohacení. Hodnota pronájmu uvedené nemovitosti v místě a čase činí částku 16 000 Kč měsíčně, tedy míra bezdůvodného obohacení žalované vůči žalobci činí 2 667 Kč měsíčně. Žalovaná přes výzvu obohacení za dobu od [datum] do [datum] ničeho neuhradila. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že předmětná nemovitost je reálně rozdělena a žalovaná užívá v souladu s dohodou bývalých spoluvlastníků právě ½ nemovitostí. Žalovaná se tak na žalobcův úkor nikterak neobohacuje. Dále zpochybnila hodnotu nájemného v místě a čase obvyklého, když nemovitosti jsou v dezolátním stavu. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce, žalovaná, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to tak, že žalovaná vlastní podíl o velikosti ½ a ostatní účastníci podíly o velikosti 1/6. Žalobce vlastnické právo ke svému podílu nabyl z části dne [datum], kdy nabyl podíl o velikosti 1/8, a to na základě příklepu soudního exekutora, a ve zbytku dne [datum], a to na základě kupní smlouvy (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí a usnesením o příklepu). Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení, avšak to nebylo doposud uhrazeno (prokázáno výzvou včetně podacího archu). 4. Žalobce předložil soudu sjetinu jedné nabízené reality ze serveru S-Reality, ze které vyplývalo, že pronájem obdobné nemovitosti činil částku 25 000 Kč měsíčně. Jedna realita (navíc její nabídka) však v principu nemůže být směrodatná ke stanovení obvyklého nájemného v místě a čase. 5. Žalovaná předložila dokument označený jako Prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám. Tento dokument však po obsahové stránce byla toliko dohoda o užívání mezi tehdejšími spoluvlastníky, ze které vyplývalo, že žalovaná má užívat toliko ½ předmětných nemovitostí. Dokument byl zpochybněn ohledně pravosti. Vzhledem ke skutečnosti, že pravost dokumentu byla pro posouzení věci irelevantní, zamítl soud veškeré dokazování navržené k prokázání pravosti dokumentu. 6. Soud tak ve věci neměl za prokázané, že žalovaná užívá více než ½ nemovitosti a neměl ani za prokázanou hodnotu užívání předmětných nemovitostí jako celku. Soud proto v tomto směru poučil stranu žalující, aby doplnila své důkazní návrhy a poučil ji o následcích nesplnění této povinnosti. 7. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř., ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3. 8. V dané věci proběhlo 1. jednání dne [datum] a stranám byla poskytnuta lhůta 20 dnů k doplnění tvrzení nebo důkazů. Ta skončila [datum]. Do tohoto data nebyly v uvedeném směru učiněny žádné důkazní návrhy. 9. Žalovaná v koncentrační lhůtě navrhla místní ohledání k prokázání stavu nemovitostí, avšak tento důkaz samostatně nebyl schopen určit hodnotu užívání nemovitostí, a to ani ve spojení s dalšími navrženými důkazy. Pokud na jednání dne [datum] rozšířila tento důkazní návrh k prokázání otázky užívání, byl tento důkazní návrh učiněn po koncentraci řízení osobou, která nenesla důkazní břemeno, ke skutečnosti, která v řízení nebyla prokázána (aby mohla být vyvracena). Soud vyhodnotil důkaz jako nepřípustný a s ohledem na neprokázání hodnoty užívání i jako neúčelný. 10. Žalobce v koncentrační lhůtě navrhl výslech zbývajících spoluvlastníků k prokázání pravosti prohlášení, které bylo předloženo stranou žalovanou. Na jednání dne [datum] pak navrhl jejich výslech i k prokázání rozsahu užívání nemovitostí. Vzhledem ke skutečnosti, že svědkyně nebyly účastny vzniku dohody, ani nejsou dlouhodobě přítomny v České republice, jde o důkaz nezpůsobilý k prokázání uvedených skutečností. Ve vztahu k užívání pak tento důkaz byl navržen po koncentrační lhůtě. 11. Soud navíc upozorňuje, že žádný z důkazních návrhů nebyl způsobilý prokázat hodnotu užívání předmětných nemovitostí. Soud proto všechny důkazní návrhy zamítl a z dalších provedených důkazů nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 12. Soud tak uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad míru svého vlastnického podílu a ani jaká je hodnota užívání předmětných nemovitostí jako celku. 13. Podle § 1116 o. z., vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. 14. Podle § 1117 o. z., každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. 15. Podle § 1126 odst. 1 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. 16. Podle § 1127 o. z., z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 19. V dané věci se žalobce domáhá vrácení bezdůvodného obohacení, neboť dle jeho tvrzení žalovaná užívá věc v rozsahu převyšující její podíl. V obecné rovině je třeba konstatovat, že každý ze spoluvlastníků věci vystupuje jako její vlastník a má tak užívací právo k ní. Toto právo je však omezeno obdobnými právy jeho spoluvlastníků a spoluvlastník tak může věc užívat toliko v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu. Užívá-li spoluvlastník věc v rozsahu převyšující jeho spoluvlastnický podíl (případně brání-li v užívání jinému spoluvlastníku) je třeba vykládat jeho jednání tak, že se na úkor dalšího spoluvlastníka obohacuje. Nemá-li pak právní důvod k takovému užívání, je třeba toto obohacení vrátit, není-li to možné, je třeba vyplatit adekvátní náhradu v penězích. 20. V daném případě však na podkladě provedeného dokazování není možné uzavřít, že by se žalovaná na žalobcův úkor jakkoliv obohacovala a ani by nebylo možné zjistit hodnotu náhradního plnění dle § 2999 odst. 1 o. z. Za této situace soudu nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. 21. Nad rámec toho soud uvádí, že je nepochybné, že žaloba by byla z části na zamítnutí, i kdyby byly obě skutečnosti prokázány, neboť žalobce v období od [datum] do [datum] nebyl spoluvlastníkem v tak velkém rozsahu, jak bylo žalováno, tedy se žalovaná nemohla na jeho úkor obohacovat v tak velkém rozsahu. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 555,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 012 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 120 Kč ve výši 4 435,20 Kč. 23. Soud žalované nepřiznal odměnu a náhradu za poradu, když ta byla učiněna před podáním odporu, tedy jde o součást přípravy a převzetí věci.