35 C 133/2023-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky jako příspěvku podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“), neboť žalovaný provozoval vozidlo [registrační značka], [VIN kód], které bylo evidováno jako provozované. Za období od 14. 1. 2022 do 30. 3. 2022 a období od 31. 3. 2022 do 23. 8. 2022 neměl žalovaný sjednáno pojištění podle zákona. Žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud posoudil svoji pravomoc dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. 4. Z výpisu registru vozidel bylo prokázáno, že žalovaný vlastnil a provozoval předmětné osobní vozidlo o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 nejméně od 14. 1. 2022 do 23. 8. 2022. 5. Z upomínky ze dne 24. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k uhrazení dluhu 5 270 Kč do 8. 9. 2022. 6. Z předžalobní výzvy bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k uhrazení dluhu 5 400 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný provozoval v období od 14. 1. 2022 do 23. 8. 2022 osobní vozidlo [registrační značka] a [VIN kód] se zdvihem objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, ač neměl sjednané povinné ručení (prokázáno výpisem z registru vozidel). Žalobce zaslal žalovanému upomínku ze dne 24. 8. 2022 a následně předžalobní výzvu, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil. Ani jeden z dokumentů nenaplňoval nároky dané § 4 odst. 7 zákona (prokázáno těmito výzvami). Žalobce se nedostavil k jednání, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovaného vyzval dle § 4 odst. 7 zákona. 8. Soud věc posoudil podle § 4 zákona, přičemž provozovatel a vlastník vozidla (zákonodárce stanovil vyvratitelnou domněnku, že jde o osobu zapsanou v registru vozidel) mají povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti. Výše denní sazby je stanovena § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Žalobce pak má v souladu s § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky právo na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. 9. Podle § 4 odst. 6 zákona, povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 10. S ohledem na absenci výzvy dle § 4 odst. 7 soud posoudil žalobcům nárok jako nárok z části prekludovaný (pokud jde o příspěvek vzniklý do 21. 5. 2022) ve smyslu § 4 odst. 6 zákon a z části jako nesplatný, neboť žalovaný nebyl k dnešnímu dni řádně vyzván dle § 4 odst. 7 zákona. Při tom zákonodárce žalobci v citovaném ustanovení stanovil obligatorní náležitosti výzvy, které není možné nikterak saturovat upomínkou, předžalobní výzvou a ani žalobou, neboť tyto dokumenty neobsahují tyto náležitosti. Soud za této situace žalobu zcela zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.